|
Mám to rád...
|
|
s kapkami průzračnými
|
|
Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!
|
|
Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!
|
|
Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...
|
|
Pro všechny, co právě jako já
potřebují zas uvěřit...
|
|
Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...
|
|
Taková psanecká...
|
|
Nihil novi sub sole...
|
|
možná se trochu vynořuji ze skepse posledních dnů, měsíců...
|
|
Malé zamyšlení...
|
|
Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare
|
|
Vzkaz pro M. - snažím se o optimismus, seč můžu...
|
|
Co nás čeká dále?
|
|
Ze šuplíčku...
|
|
Někdy si příroda nedá moc záležet.
|
|
Menší překvapení.
|
|
Tak to u nás chodí.
|