Pár podzimních ministurek, které vykreslují moji náladu.

Špatná domluva.

Prší, voda stoupá.

Přišla si pro útěchu.

Nepodceňujte manželky.

Múzy se rády líbají, ale mnohem raději s mladíky. O staré básníky už nemají velký zájem, což je nám dědkům hodně líto a smutně ubekáváme v ústraní.

Tak jsem trochu zamířil do klasiky, snad mě proto nebudete moc kamenovat.

Už se mu to krátí.

Dnes jen pár drobnůstek.

Múza má ráda dobré básníky.

Trochu chemie do poezie.

To největší kouzlo mu zůstalo.

To se stane.

Naše společnost je rozdělená a nespokojená. To věčné brblání je takový náš národní zvyk, který nám moc reputace ve světě nepřidá.

Hledá se táta.

Toho návštěvníka můžete zahlédnout na hřbitově, když se pozorně díváte. Musíte mít ale velké štěstí, protože vodníků je u nás poskrovnu.

Dneska přidávám pár zajímavých názvů našich obcí či městeček. Znáte je?

řádky

Staří Egypťané uctívali volavku jménem Benu a považovali ji za prapůvodní božstvo, které se zrodilo samo ze sebe, když se země vynořila z pravodstva. Pověst praví, že Benu usedl na tajemný kámen benben v Reově chrámu, první pevný pahorek na Zemi, a stal se Reovou živoucí duší. A protože duše je nesmrtelná, ani on nikdy nezemřel. Stal se symbolem zmrtvýchvstání a návratu všech věcí ke své prapodstatě.