Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

Někteří starouškové to dobře znají.

Napořád

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.