oni, dva.

Změť slůvek, která se na mne odnikud vychrlila...

další dveře odemčeny...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Není růží bez trní...

Prostě jarní... :-)

...mezi námi široký, hluboký oceán...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

tě mám

v zatisi rybnika..jaa baletiiim

to nám to ale pěkně začíná...

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Mít i nemít... Stav, který je snad prokletý, protože je těžké rozhodnout, zda má cenu doufat... Taková naděje je přílivem i odlivem...

Věnováno...

Jedna starší, kterou mám ráda... ;) .. přeji příjemné počtení...