Dlouho jsem chtěl vytvořit něco lehce načichlého latinou. Nevím, jestli to klaplo, každopádně jsem u toho zjistil, že roubovat slova na hudbu je mnohem zapeklitější, než roubovat hudbu na slova :-)

o tom, co teď prožívám...

Až se vrátíš...

báseň ze srpna...kdy ten cit narostl do skoro nesnesitelna...

po roce zase odkvétají první pampelišky, po roce jsme se koupali v řece, po roce vznikla nová báseň, kterou jsem okouzlena

tak dlouho, jak dlouhá je má báseň (jasně, děsně klišoidní, ale čí život není)

Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

který se po 3 měsících vrací zpátky...a ne za mnou...a ne ke mě...

Sonet shakespearovského typu. 4,4,4,2. Vzestupné verše, 10-14 slabik (blankvers). Polysyndeton.

Myslím na Tebe rád? Asi ano. Taky kdo by dobrovolně dělal to, co ho rozebírá po kouscích, co ho bolí a přitom tím nebyl ani sobě prospěšný..?

od barev:)

hořkosladká zkušenost. teď už se tě mohu dotýkat, ale nikdy ti nemohu říct, že tě miluji...

Milé kolegyně. Vy, které máte svoji domácnost, tohle jsem měl pro vás nachystané naživo, leč daly jste mi košem, musíte se spokojit s písmenky na monitoru.