Dvanáct a půl

Tři měsíce
Devadesát dva dnů
Dva tisíce dvě sta osm hodin
Sto třicet dva tisíc čtyři sta osmdesát minut

Bez tebe

Peříčka něhy
a sklenka vína plná
poezie
A mořím chybí břehy
(A co posílí tě,to nezabije)

Koně už vyvedli ze stájí
a dnes je nikdo neosedlá
Nikdo mi nedá deku na ramena

V příboji dovádí,
než rozběhnou se v trysku
krajinou mé prosolené tváře
se stopou španělského písku

***

Dvanáct a půl
hodiny

S tebou

Sedm set padesát minut
sladkých vzdechů
Jenom se dívám, tiše,

Bez nádechu

Beze strachu,
že mi tě zítra seberou
Bez ptaní,
zda mohla bych být ženou tvou

v příštím životě, vím,
že bys to řek
(A já tě z toho neviním)

Bez reptání
příjmu všechny tvoje pravdy.
Dopiju víno ze sklenky

a všechny černé myšlenky
mizí tak náhle
jako tamto stádo koní

Víš ale,že citu nikdo neporučí?
(Je to jak hrana,která věčně zvoní)
Proto mě bereš v noci do náručí
a ráno všechno popíráš

A já v tvých očích vidím pláž
Divoké koně
zbrocené kapičkami červeného vína,

kde léto nekončí
a touha neusíná

***

Peříčka něhy
Spadané kaštany,
které nemohu už sbírat

Jen pár mušliček na okenním parapetu
mi tě připomíná

Bez tebe

Devadesát jedna dnů
Dva tisíce sto osmdesát čtyři hodin
Sto třicet jedna tisíc čtyřicet minut
Vteřiny nepočítaje...