 24.01.2012 7 1580(21) 0 |
Spím spolknut nocí,
objat trávou,
polichocen vánkem,
co kopíruje mou fyzičnost.
Nastníněn slepotě úsměvu slz,
nalhávám svým prstům,
co plují trávou,
prosí o vlasy Tvé.
Semknu prsty v pěst,
společně s Tvými vlasy,
řvu slzy do ospalé trávy.
Duše hvězd naslouchají
mému úsměvnému pláči.
Dohnán ohranou vzpomínkou
se poddám chladnému objetí noci.
objat trávou,
polichocen vánkem,
co kopíruje mou fyzičnost.
Nastníněn slepotě úsměvu slz,
nalhávám svým prstům,
co plují trávou,
prosí o vlasy Tvé.
Semknu prsty v pěst,
společně s Tvými vlasy,
řvu slzy do ospalé trávy.
Duše hvězd naslouchají
mému úsměvnému pláči.
Dohnán ohranou vzpomínkou
se poddám chladnému objetí noci.
03.03.2012 - 10:42Tohle je super. Taková obrazová báseň. Ten slovosled je sice leckde ne právě běžný, ale to je v cajku. Taky je v tom cítit nějaký cizí básník. Někdo tě asi silně inspiruje. Možná nevědomky. Kdo?
25.01.2012 - 07:52Upřímně - tahle - rozčleněná do jednotlivých veršů není možná až tolik zvukomalebná jako ty ostatní, ale mně se líbí daleko víc. A nemyslím, že by ses nějak odklonil od svého stylu. Jsi z toho poznat na hony :-)
24.01.2012 - 13:57D_P
objat trávou - dal bych objat tmou nebo temnotou
polichocen vánkem,
co kopíruje mou fyzičnost. -> tohle nema chybu
Celkove dobra prace jako vzdy
polichocen vánkem,
co kopíruje mou fyzičnost. -> tohle nema chybu
Celkove dobra prace jako vzdy
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noc mně dobře známa. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poslední.
Předchozí dílo autora : Má oblost.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
