Bezrozměrný verš.

Koketování s novým stylem.

Snad nastal čas, kdy třeba jít je a víc nezaclánět tady, s věčností duši zasnoubit, ochotně, rychle, bez výhrady...

Člověk je tvor věčně pochybující...

Starší píseň s novou aranží.

Jedna z novějších písní v daktylu s využitím vnitřních rýmů.

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…

Jeden z prvních hudebních textů pro někdejší partnerku.

Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

...

Hříčka na světlo a tmu.

3x5x9, ze Sázavy.

Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova: OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE