 14.12.2014 28 1237(24) 0 |
tisíce slov
křičených z bolesti
tisíce dýk
zaťatých do cesty
mezi námi
city se ztrácejí
skulinami
mizíme v nich
a mizíme sami
hlavně se neohlížet zpět
a nevidět se chvět
na špičce tvého prstu
křičených z bolesti
tisíce dýk
zaťatých do cesty
mezi námi
city se ztrácejí
skulinami
mizíme v nich
a mizíme sami
hlavně se neohlížet zpět
a nevidět se chvět
na špičce tvého prstu
07.01.2015 - 12:21Dobrý závěr i střed básně by si možná zasluhoval lepší "úvod". Ten je pro mě příliš "klišovatý" :)
15.12.2014 - 14:11Zamila
Orionka: Díky za objasnění :-D
15.12.2014 - 14:04Zamila: Děkuji :). Pořád se někdo s někým rozchází. Kdo se s kým schází, je určitě zajímavější :).
15.12.2014 - 12:52Zamila
Moc pěkná báseň :-) Tak kdo se nám tu zase s kym rozchází ? :-D ;-)
15.12.2014 - 08:48Amelie M.: Jako že působé vydřeně? Úporná snaha a tak? :) No každopádně jsou básně daleko rychlejší než povídky, ale snad se taky dočkáš. :)
14.12.2014 - 17:47ty na těch básních fakt makáš.. je to z drtivé většiny znát :-) líbí se mi.. ale ráda bych zase nějakou povídku od tebe :)
14.12.2014 - 11:06inkoust
Líbí :-). I ten rytmus je s tím, řekl bych, v souladu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozchodná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Muži mluví jasnou řečí
Předchozí dílo autora : Přežívání na půl plynu
