reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)

moc se dívám na hannibala a moc piju čaj a moc se mi stýská. taková nenáročná.

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

kvír radost, navzdory a vždycky, pampelišky ze spárů mezi dlažebními kostkami.

Milovat to, co nás ničí, je přímá cesta k úplnému vyhoření.

pixličky cigaret jsou vlastně malé osobní svatyňky kuřáků (ale stejně jsem to složila na schodech kostela)

Tak zas jednu starší.

básen o teroristických útocích v Paříži :( a snad nám to všem dojde že situace je kritická..a také tím to vyjadřuji soustrast všem pozůstalým a věřím že toto je dost varovný vykříčník že bohužel IS je pro naš svět velikou hrozbou a proto nesmíme jen nečinně přihlížet..

anglicky, pardon, ale nejak mi to česky nešlo

recyklovaná

Proto píšu klišé,to se krásně píše.

Ani nevím, kde jsem na to přišla, protože Bůh byl vždycky tak nějak mimo mě a raději věřím v život, no, ale snad to nebude taková tragédie jak se mi to zdá. Omlouvám se za poslední řádek :)

Je lepší to vypsat než zaspat.