reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

moc se dívám na hannibala a moc piju čaj a moc se mi stýská. taková nenáročná.

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

Milovat to, co nás ničí, je přímá cesta k úplnému vyhoření.

pixličky cigaret jsou vlastně malé osobní svatyňky kuřáků (ale stejně jsem to složila na schodech kostela)

kvír radost, navzdory a vždycky, pampelišky ze spárů mezi dlažebními kostkami.

Proto píšu klišé,to se krásně píše.

Ani nevím, kde jsem na to přišla, protože Bůh byl vždycky tak nějak mimo mě a raději věřím v život, no, ale snad to nebude taková tragédie jak se mi to zdá. Omlouvám se za poslední řádek :)

Je lepší to vypsat než zaspat.

lepší název nevymyslím, asi.

Kdysi jsem někde četla o oblíbené zábavě "vrchnosti". Říkali tomu "liščí tanec". Spočívala v tom, že chytili lišku, zavázali ji do pytle a pak ten pytel roztočili a vyhazovali do výšky... Lišce v těle těžko zůstala jediná kostička celá...

Tak zas jednu starší.

krátce o pocitu