![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
O tom, co dnes zůstává po mrtvých.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
k Životu jsem procitla
![]() ![]() ![]() ![]() |
když se mi nevrátíš
![]() ![]() ![]() ![]() |
které ti posílám
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Dodatečně mě napadlo, jak první sloku natáhnout z dvojverší do stejného tvaru jako druhou. Přes komentáře chválící stručnost jsem tedy prodloužila, snad nevadí.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Původně jsem anotaci nepsala, ale raději. Báseň je o pacientce na psychiatrii.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Trošku dost mi vlastně vadí to rozlišení básní... teď si někdo přečte, že je to taková a taková báseň a nebude mít to potěšení z překvapení a odhalení...
Každopádně, byl to sen. Jenom takovej malej sen...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
pozor, naturalistické
![]() ![]() ![]() ![]() |
Nehoda belgického autobusu ve Švýcarsku, vždycky to prožívam nějak přecitlivěle, ale tady jde navíc o děti
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
I to patří k životu...
![]() ![]() ![]() ![]() |