O tom, co dnes zůstává po mrtvých.

Tak nějak to možná jednou proběhne.

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

které ti posílám

k Životu jsem procitla

když se mi nevrátíš

Dodatečně mě napadlo, jak první sloku natáhnout z dvojverší do stejného tvaru jako druhou. Přes komentáře chválící stručnost jsem tedy prodloužila, snad nevadí.

Trošku dost mi vlastně vadí to rozlišení básní... teď si někdo přečte, že je to taková a taková báseň a nebude mít to potěšení z překvapení a odhalení... Každopádně, byl to sen. Jenom takovej malej sen...

pozor, naturalistické

Nehoda belgického autobusu ve Švýcarsku, vždycky to prožívam nějak přecitlivěle, ale tady jde navíc o děti

Původně jsem anotaci nepsala, ale raději. Báseň je o pacientce na psychiatrii.

věř s námi, že vyhraješ...

I to patří k životu...

2.3. Proč se bát, když vládcem každého dne...i dnešního...je láska?... M.Petiška