A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Ještě jedna podzimní, tentokrát taková rozverná :D

O mé lásce k dešti. Především toho v lese :)

Prostě miluju letní bouřky...

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

O mé dětské lásce ke stromům, která zůstává...

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

..................

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

............

***

...v poli a na nebi

jedna jarní, veselá... :)

báseň vznikla původně jako komentář k Zamilině básni "Spálit tak všechny mapy světa". Normálně komentáře nepřetiskuju, ale že je tam ta Zbraslav, tak to má milost.

Vlastně je to i písňový text...