Na začátku byla myšlenka: Může Bůh zemřít? Hmm... asi ne, ale... I tato povídka je výsledek autorské spolupráce, tentokrát s ženou o generaci mladší - mojí dcerou.

Povídka o andělu nebo ďáblu? A taky o junk DNA.

Co je pro křesťana těžší hřích - vražda nebo sebevražda? A pro kněze? Ne, nebojte se, o tom povídka není. Je o fyzice Nebes.

Povídka o jedné počítačové hře. Nebo o dvou?

Omlouvám se za chyby. Kdyby jste mi tu mohli nechat vaše názory tak vám budu vděčný.

Proč já? Co jsem komu udělala? Jsem jen holka ze střední, která nevyčnívá a taky nechce vyčnívat. NO jasně. Jsem ta ,,nebezpečná" a ,,NEPOLAPITELNÁ"

Jedno slunečné odpoledne ve vědeckém městečku.

V této povídce, ačkoliv se týká i současnosti na naší planetě, prakticky nefiguruje žádný člověk. Jen Bůh, Ďábel a Evoluce.

Tenhle nápad se mi v hlavě uchovat ještě z doby, kdy jsme se v dějepise učili o době před emancipací žen... Muži, třeste se, co na vás vymýšlím!

http://www.youtube.com/watch?v=09cyrQu5yVA&list=LLPdmkSbDVfkk8udfSlzZ_ew

Povídka navazuje (i když časově hooodně předchází) na úvahu taron

Postapokalyptická povídka z prostředí ČR. Příjemné počtení přeji. :)

snad se bude líbit - mělo to jít na soutěž, ale já to pak zapomněla poslat... :-D

Nějak jsem v poslední době zanedbával povídky. Napravím to jednou starší - takovým experimentem. Kombinací povídky a faktu.

Trochu jsem si pohrál. Pro povídku byly použity články: http://21stoleti.cz/blog/2004/02/21/svet-vrazednych-rostlin/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Nervov%C3%BD_vzruch

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Tahle povídka je dost stará a důvod, proč ji sem vůbec dávám, je v tom, že poskytuje jedno z mnoha dalších náhledů na Fermiho paradox - jak jsme o tom diskutovali pod mou úvahou o Drakeově rovnici.

Na úvod musím přiznat, že povídku jsem nenapsal sám. Spoluautorem je dáma jménem Karolina (snad mi promine netaktnost) ve věku osmdesáti let, která má ráda sci-fi a dějiny. Zjednošeně řečeno: Historická (a biblická) relita je její dílo, fantasmagorie jde za mnou... Povídka je trochu delší a celá se točí kolem Bible... (Takže vstup na vlastní nebepečí)

Po necelém přečtení Asimovovy Nadace jsem se rozhodl napsat jakýsi prolog k možnému budoucímu něčemu. Je to spíš takový kousek na ukrácení chvíle.