K čemu je všechno trápení, když osud stejně nezměníš? Raději hledej souznění s tím, kdo již na Tě čeká již!

Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!

Malé zamyšlení nad tím, co je to Láska...

A předchozí trochu smutnou báseň vyvážím něžným romantickým úletem, jinak by mi mé fans mohly třeba začít vybírat na věnec!;o)))

Je to tak...

Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese). Jedná se o součást korespondence s jejím budoucím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). On byl o 6 let mladší a vzali se ve stejný rok poté, co vyšly ony sonety knižně. Jí bylo 40 let! Četl jsem dnes kdesi krásný překlad právě jejího sonetu č.44 a jiný kolega tam dal další verzi do komentu. Zkusil jsem to taky, když jsem si to nejprve dal přeložit on line a ze zmateného strojového překladu si nakonec vykouzlil vlastní verzi, veden jen torzem hlavní myšlenky.

Písňový text na melodii jedné písně Jiřího Suchého, kterou jsem již použil vícekrát. Jistě poznáte, o kterou se jedná...

Forma ABaAabAB (velká písmena označují identické verše, malá jen rýmovou shodu), jde tedy o osmiveší se dvěma rýmy. Zadaná slova: Cesta, důkaz, otec, mince, lotr.

Podivné jsou někdy cesty inspirace. A tak je tady i tahle tak trochu budovatelská píseň, jejíž písmenka ke mně přiskotačila během čtení Gellnerových básní...

Malá exkurze do minulosti inspirovaná jednou až biblickou veršovanou diskusí...

Další písňový text na moji oblíbenou melodii...

Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...

Má první podzimní píseň vzniklá v půl třetí ráno po probuzení s nosem v Hodině mezi psem a vlkem během snah eliminovat nepříjemnou blokádu krku, anžto jsem ráno kamsi šel...

Věnuji všem(včetně mě), které tu a tam bodne osten žárlivosti - i jako povzbuzení k tomu, že se nad tímto démonem dá zvítězit!!!

navazuje na "Ohnisko dní"......

Inspirováno básní "A noc je nahá černoška" ze stejnojmenné sbírky textů Jiřího Suchého.

(I?a I?) hmm....

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

nic nevzdávám...

Ze všeho, co věčné jest, právě Láska je nejkratší!