pocitovka

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

když prvně řekla, že mě opouští

dneska se dožila stáří jednoho roku...

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

inspirováno psaním vzkazů

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

je věnovaná... jemu... dlouho žádná taková nebyla... je stáhnutá z deníku... neni to zápis... je to ode mě pro něj... přestanu si stěžovat... na zmrzlý prsty, když mrzne... a dneska půjdu spát brzo...

Minulost- jakoby mi nedala spát a hlásila se o slovo každym dnem, hlasitěji a s čím dál větší silou... ale ono to zas přejde...

...