|
Minulost- jakoby mi nedala spát a hlásila se o slovo každym dnem, hlasitěji a s čím dál větší silou... ale ono to zas přejde...
 26.08.2010 2 1515(16) 0 |
nezapomeň na úsměv
mohl by tě prozradit
a šedý nebe by ti
spadlo na hlavu
jak vratká skříň
plná vzpomínek
-tvý nejtemnější tajemství
--tak moc ubližuje
oči
-ty oči!
oslepni - moc mluví
škoda jen, že až
se naučí křičet
nikdo je už
neuslyší
mohl by tě prozradit
a šedý nebe by ti
spadlo na hlavu
jak vratká skříň
plná vzpomínek
-tvý nejtemnější tajemství
--tak moc ubližuje
oči
-ty oči!
oslepni - moc mluví
škoda jen, že až
se naučí křičet
nikdo je už
neuslyší
27.08.2010 - 15:32
Nezapomeň na úsměv : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : S hudbou v kalužích...
Předchozí dílo autora : S ubývajícím světem...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Ajaks [18], ioreth [16], nadja204 [15], Alasis [14], juliette8 [13], Havíř [10], Krusaidr [7], Kavi [2]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
