|
Přes slzy nemohu číst dál. Cítím jak se mi podlamují kolena a padám někam do tmy.
Ještě jakoby v dálce slyším, „tak co píše…“
|
|
Prostě druhý den, ne jenom, že jsem měla okno jako výkladní skříň, ale v hlavě ještě tisíc permoníku, kde každý bušil svým kladívkem v jiném tempu.
|
|
Kariéra se začíná rozjíždět
|
|
Nemusím říkat, že jsme oba měli hrozný strach. Strach, jak budou kluci v začínající pubertě reagovat. Strach, že to budou děti, které nám znemožní být spolu.
|
|
Přijeli mercedesem s německou poznávací značkou. Pepíčka a Němce, který vůz řídil, doprovázela dvě mladá atraktivní děvčata. Na první pohled bylo jasné, čím se děvčata živí.
|
|
Po dlouhé době pokračování. Už mi docházejí síly....
|
|
Moc jsme pili. Alkohol nás držel v jakémsi stavu nevědomí a nepřipouštění si té hrůzy.
|
|
Přišla jsem o kamaráda, který mi pomohl z každého trápení.
Je dobré udělat z kamaráda manžela?
|
|
ZAVEDU VÁS DO ZÁKULISÍ HOSPOD, HOTELŮ A BARŮ. POJĎTE SLEDOVAT PŘÍBĚH MLADIČKÉ LENY, JEJÍ KARIÉRU, LÁSKY, TRAPASY, RADOST I NEŠTĚSTÍ.
|
|
Přijela asi třikrát, a to jenom proto, že potřebovala peníze. Pak odjela na roční stáž do Francie. Mé poslední zprávy jsou, že se tam vdala. A čím se živí, snad ani nechci vědět.“
|
|
Petříkovi byl jeden rok a my jsme stáli před rozvodovým soudem.
|
|
Tam trůnila brýlatá, stará snad i panna, pokladní. Byla ošklivá, a ještě hůř se tvářila.
Tak nevím, jestli jsem chtěla zrovna tohle.
|
|
Z úvah mě vyrušil arogantní hlas:
„Vy jste tady vedoucí?“
„Jistě,“odpověděla jsem a zvedla hlavu od knihy.
|
|
Když jsme se nabažili polibků a objetí, věděla jsem, že už jen málo stačí upadnout do milostného bezvědomí.
|
|
„Která kráva zakládala snídaně!?“ řval jako píchlý tele.
Polilo mě horko. Už je to tady! Co je špatně?
|
|
„Copak? Vy se snad znáte?“
Vedoucí těžce dosedl na židli. Rukama si prohrábl své zrzavé vlasy a velice tiše, s kapitulací v hlase řekl:
„Tak tohle, to děvče zničí.“
|
|
Bylo to jako když se blíží bouře. Je vedro, dusno, pomalu se zatahuje obloha, najednou zahřmí, zableskne se a déšť spadne jako deka, která dusí vláhou a zároveň vysvobozením, že se snad deštěm ochladí.
|
|
„Jak mám teď odjet? Proč jsem tě potkal? Proč jsem tě nepotkal dřív?“chrlil ze sebe otázky, na které neměl odpověď a tisknul mě k sobě až se mi tajil dech.
|
|
Když mi vrchní přinesl dvojitý koňak, vzala jsem ho do ruky a přemítala, jestli ho mám vůbec vypít, když se najednou rozlítly dveře od restaurace.
|
|
U prvního stolu jsem zkoprněla, plato s šestnácti pivy padalo s rachotem k zemi.
Socha vytesaná z mramoru, se mi nemohla rovnat.
|
1|2

