Je tomu rok

Je tomu rok
od toho hezkého rána
kdy jsem se doma
nevzbudila sama.

Je tomu rok
co jsem se cítila užasle
když dotyky jemné tak lehce
dali nám z nevinnosti lekce

Od toho rána
prožila jsem děje, city nové
myslela jsem, že patřili Tobě,
patřili však iluzi snové

Jak dlouho bude ještě
tahle vzpomínka ve mně tlít?
Proč si ji raději
milosrdná zapomnětlivost
nechce navždy vzít?

Pořád si říkám, zase bude líp,
a jsou dny, kdy
se tomu dá uvěřit,
a pak zase přijdou dny
kdy se už smutku
a slzám nepokouším čelit
mám zase ze sentimentu vzlyk,
jsem pořád snílek-romantik