|
spontánní chování
|
já pláči sám,
v postelích bez nebes,
na louce bez motýlů
já pláči sám,
tam u bran boháčů
smaragdových ložnic
a kůží na zdech
já pláči sám,
nad vaším povykem
„Dej sem prachy!
Dej sem žrádlo!“
já pláči sám,
pro zvířecí strast
a lidské zabíjení
já pláči sám,
na stanici s
prapodivným znakem
a nápisem:
„POUZE BÍLÍ!“
já pláči sám,
pro jejich
TUPOST
já pláči sám,
pro nás,
lidi
v postelích bez nebes,
na louce bez motýlů
já pláči sám,
tam u bran boháčů
smaragdových ložnic
a kůží na zdech
já pláči sám,
nad vaším povykem
„Dej sem prachy!
Dej sem žrádlo!“
já pláči sám,
pro zvířecí strast
a lidské zabíjení
já pláči sám,
na stanici s
prapodivným znakem
a nápisem:
„POUZE BÍLÍ!“
já pláči sám,
pro jejich
TUPOST
já pláči sám,
pro nás,
lidi
víš, tohle byla spontání báseň, měla být střelou, uvolněním, ale díky
já je také nenávidím
já je také nenávidím
ze začátku se mi to nelíbilo, kvůli té posteli s nebesy, ale rozjelo se to, já už jsem plakat zapomněl, mě už to jen sere. fuck of fašos, fuck of lidi co trápí zvířata a típaj cigarety o malé děti
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
já pláči sám : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : pláč odsouzeného
Předchozí dílo autora : odstrčené

