Tahle povídka v žádném případě není návodem k použití pro čtenáře. Ale snad zaujme...

napsaná během matiky... aspoň něco, možná, užitečnýho tam dělám...

tenhle způsob života zdá se mi nešťatsným, nějak se vytrácí takové to TO, nemáte někdy podobný pocit? (pro ty šťatsnější, kteří na to ještě nenarazili - YOLO = you only live once)

aneb 'Jen mrtvé ryby plavou s proudem'

Enjoy and Recycle

.

ďábel jinak - nabídl mi vykoupení do nebe za surovost tohohle života.

"...jsem ráda, že jste... :-) "

Odkud a kam a hlavně proč...?

noc ze 13. na 14.8. 2015, řeka Zrmanja, Chorvatsko

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

nenávidím děvky. nenávidím sebe. /ne kvůli děvkám/ a jemu nic nezazlívám. podlehl by každý.

Poslední sbohem, než se k sobě otočíme zády. Poslední vzpomínka na dotek čokolády... 4.5.2006