03.03.2012
6
1434 (14)
0
Na břehu vyschlé řeky převracím
šupinu pro štěstí,
utíkám tak radostným ovacím
jarního předměstí.
Proč předstírám pravdu
a své hlavě lhám,
když v záclonách se kradu,
potají ve vlastním sadu
nedýchám
a nedoufám.


Na břehu vyschlé řeky převracím
šupinu pro štěstí,
než všechnu svou naději poztrácím
za starou pelestí.
Než opustí mne hrdost veškerá,
jako již tolikrát
a budu hledět do šera,
scénář minulého večera-
nedýchat
a nedoufat.
 08.03.2012 15:54
myslím že bez rýmů by ti to šlo líp, trochu tě svazují a nutí tě do tvarů jako lhám - což neexistuje. jinak mi přijde že celá báseň je o naději a když napíšeš že nedoufáš... trochu mě to vyděsilo.
 04.03.2012 22:01
NO pěkné, fakt, že jo.
 04.03.2012 18:30
 D_P
Tak ty nám taky hezky vítej - na úvod slusne
 03.03.2012 20:41
Povedla se...pěkná :)
 03.03.2012 20:38
 Dee
Hezky, pěkně! :)
 03.03.2012 18:57
Mírně z ní mrazí, smutno je mi.
Vítej u nás v psanců zemi.
První dílo povedlo se,
napiš další zas a zase.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.