Z trochu starší pro mě uzavřené kapitoly mého života

Ubíjí ji ten obyčejný, ukázněný život, a přece ho má docela ráda, to pohodlí jistoty ze známého, neměnného. Stačí ale jeden okamžik a octne se na klouzačce událostí bez šance zabrzdit či změnit směr. A v tom okamžiku začíná tahle povídka. Z počátku lehkomyslná a povrchní, časem přinášející vážnější téma a temnější atmosféru. Nestojí na logice, i když se o to pokouší, spíš přináší nálady a pocity. Doufám, že se vám bude líbit.

Zažili jste někdy natolik silnou lásku, že i přes několikanásobné ublížení nejde nenávidět? Nejde se nestarat? Nejde zapomenout? Já jo. Tak tady sedím a píšu báseň nebáseň. A přišla jsem na to, že těch našich 5 let se nevejde ani do příkopu, natož do jedné básně.

První kapitola z připravovaného díla. Je to příběh o dnešních dvacátnících, kteří v nepřejícném světě i svém životě hledají cosi hlubšího. Zde se jedná o nezaměstnaného válečného veterána a spisovatele, který před něčím utíká.

pohoda

5.12.2006 ... kde jsou ty časy ... kdy jsme si posílali kouřové signály ...

/pozor na epidemie/

Já to prostě nevzdám...:-)) Pokud někoho napadá lepší název, sem s ním.

psaná ve dvou, společně s NotInToLabels :) /moje je tučně psaný.

_v překladu_ brnění pro srdce.