no třetí a nejslabší díl, taky poslední....tak snad to nebude úplnej propadák.
přidáno 29.03.2009
hodnoceno 2
čteno 806(12)
posláno 0
Zvoní telefon, chytnu se za hlavu jak mě z toho bolí hlava.
„ No prosím!“ ozvu se zprudka, ani jsem nekoukl na displej, kdo volá.
„ Co tak zhurta, kotě?“ poznám v telefonu Verunčin hlas.
„ Ej, bolí mě hrozně hlava. Já zas včera dopadl!“ postěžuju si.
„ Můžu se dneska na chvíli stavit? Potřebuju ti něco nutného říct.“ Ptá se Veruš.
Já vlastně nemůžu nesouhlasit. Za chvíli bude u mě. Tak to bych se měl dát trochu do pucu. Trochu si nageluju vlasy, vyčistím zuby a je to. Zvoní. To sem stihl tak tak.
„ Ahoj brouku!“ vítá mě objetím.
„ Čau, pojď posaď se, dáš si kafe? Tady je popelník.“ Vyzvu jí dál. Sedne si a řekne, že kafe by ji bodlo. Jdu tedy udělat kávu. Veronika si mezitím zapálí cigaretu.
„ Tak co se děje? Vypadáš nějak vážně.“ Položím kafe na stůl, sednu si a sáhnu po cigaretách.
„ Hele, asi bych ti měla něco vysvětlit. Chci ti vysvětlit mě a Krise.“ Mluví rozvážně.
„ Mě přece nemáš co vysvětlovat….“
„ Nech mě odmluvit. Podívej, tak nějak jsme se s partou dohodli, že ti dáme trochu lekci. Víš, ty si myslíš, že nejseš průhlednej, ale je to přesně naopak. Od té doby co se známe všichni víme, že ke mně cítíš něco víc, ale nevypadala jsem podle tvejch přemrštěnejch měřítek. Tak Jitka navrhla jistou variantu, jak tě trochu poučit a všichni jsme nadšeně souhlasili. Nejdříve bylo potřeba abys zjistil, že i ošklivé holky mají hezké postavy, které skrývají pod vytahaným oblečením. Tak jsem tě vzala do fitka, dělala jsem že jsem tam poprvý, ale po pravdě tam chodím dvakrát tejdně. Už tam na tobě šlo vidět, že seš z toho vykolejenej. Pak mě Jíťa vzala ke svýmu kadeřníkovi a vytáhla jsem svoje normální oblečení. Ano, celou dobu co se známe jsem jen s tebou chodila v těch hadrech – taky součást plánu. No a pak Kristián. Důvod k žárlení, chtěli jsme vědět jak se zachováš. Celé ty dva dny si skoro nepromluvil. Miluju tě, tak jsem ti chtěla usnadnit život. Protože tím že si bereš holky na jednu noc, ukazuješ jen svou slabost. Chtěli jsme ti prostě jen ukázat, že bys měl být méně povrchní.“ Vede svůj monolog a mě visí cigareta u otevřených úst.
„ Takhle jste mě podvedli? Takhle si mi lhala? A kdo je teda ten Kris, jak to s ním máš?“ žasnu. Nevím jestli jsem nasranej, nebo poníženej.
„ Já se ti omlouvám!“ řekne smutně a přiblíží se ke mně. Ano, políbí mě, tak krásně, že nestihnu zavřít oči a přestane mě líbat, když si to začnu užívat.
„ A s Krisem je to tak, že ho miluju. Zamilovala jsem se hned při prvním polibku, co si viděl před záchodkama. Byl nastražený. Promiň.“ Vysvětluje.
„ Já tomu nějak nemůžu uvěřit. Mohla bys teď odejít? Musím bejt sám.“ Řeknu a Veronika okamžitě típne cigaretu a odchází.
„ Alexi? doufám, že až to strávíš, tak budeme přátelé, jako do teď. Mám Tě moc ráda!“ ptá se mě ještě než za ní zavřu dveře. Neodpovím. Mám slzy na krajíčku a asi by mě zradil hlas.

Nechápu to. Prostě to nechápu. Myslel jsem, že mě má parta ráda. Přece byly ty akce vždycky super. Je fakt, že občas jsem se choval trochu moc namyšleně a trochu sem prostě machroval, ale neviděl jsem to jako problém.
Přemýšlím nad tím celý den a večer. Nejvíce mě mrzí, že když to omílám a omílám z jedné a druhé strany, měli pravdu. Vybavuju si některé situace, kde to moje machrování bylo celkem neúměrné situaci. Teď mě nejvíce mrzí, že jsem Veroniku svou vlastní blbosti ztratil jako holku nadobro. TO je hodně nepříjemné zjištění. Místo abych na ně byl naštvaný, tak si sypu popel na hlavu sám.
V sedm večer se mi zase rozezvoní mobil, volá Honza. Nechce se mi to vzít, ale nakonec to zelené tlačítko na přijímání hovoru stisknu.
„ Ano?“ ohlásím se pouze.
„ Jdeš s náma dneska do kamikazze?“ zve mě Honza na pařbu, a já souhlasím. Přece se s nimi nepřestanu bavit, když mi jen ukázali jakej jsem.

Do lokálu diskotéky kráčím na vratkých nohách. Ale všichni se tváří příjemně a vítají mě jako by se nic nestalo. Možná bude lepší, když se na to prostě zapomene. Koukám po všech svých známých a když mi oči sklouznou k Veronice a Kristiánovi, tak si uvědomím, že jsou vlastně dost hezkej pár.
Chtěl jsem to zmést ze stolu, ale nějak to nejde. Když vidím jak se všichni dobře baví a nemíní se ani trochu omluvit, tak dostávám vztek. Proto raději vyhlížím kořist, abych si trochu zvedl sebevědomí, protože ačkoli to uznávám nerad, dostali mě na kolena. A to si říkaj kámoši.
Po chvíli zahlédnu celkem obstojně vyhlížející brunetku, takže seberu zbytečky sebeúcty a jdu za ni.
„ Ahoj, můžu tě pozvat na panáka?“ nebudu chodit kolem horký kaše, je to přesně ten typ holky, co čeká na pozvání. Podívá se na mě svejma hnědejma očima a přikývne. V tom rámusu bychom se stejně neslyšeli. Objednám teda rundu. Lucka se mi snaží něco říct, ale neslyšim ji. Přistihnu se, že zase myslím na Veroniku. Ta někde tančí s Kristiánem a dobře se baví. Chybí mi ty doby, kdy se mi držela za zadkem a tančila snad jen se mnou. Sakra, že bychom si prohodili role??? To snad ne.
Omluvím se Lucce, a rozhodnu se, že si s Veronikou ještě promluvím. Dá mi práci, než ji najdu v obětí Krise.
„ Hele kámo můžu si ji půjčit na chvíli?“ zeptám se toho kluka.
„ No, když mi ji vrátíš neponičenou, tak jistě.“ zavtipkuje Kristián a já se jen šklibnu. Veronika se tváří nechápavě. Táhnu ji ven.
„ Co se děje kotě? Je ti dobře?“ zajímá se.
„ Víš, jsem vážně nasranej a pořád nedokážu pochopit, jak jsi mi to mohla provést. Ty si ráda zahráváš s lidskými city?“ ptám se rozzuřeně.
„ Já??? Co to meleš? Na to seš expert přece ty. Kolik holek si do sebe nechal zamilovat a pak si je odkopl jako kus špinavýho hadru??“ ptá se užasle.
„ Ale to byly jen známosti, kámošovi bych neublížil. A já myslel, že kamarádi jsme.“ zaůtočím.
„ To víš, že jsme. Ale já tě vždycky brala jako něco víc, a ano, přiznávám byla to trochu pomsta, aspoň ze začátku.“ přizná se Veronika.
„ Tak vidíš, tys mě do sebe nechala zamilovat a odkopla si mě!!!“ křičím na ni. Lidi kolem se dívají a mě je to jedno. Jsem tak navztekanej, že kdyby se někdo opovážil něco namítnout, tak mu dám jednu zleva.
„ Aspoň vidíš jaký to je. Jak jsem se cítila, když si šukal všechny ty krásky a ještě si mi o tom vyprávěl!“ zůží své krásné oči do nenávistného pohledu. Na to nemám co říct. Má pravdu. Ale zase neví, že jsem to dělal schválně a přál si aby žárlila. Choval jsem se jako hajzl, to mi vyčíst může, ale moje ješitnost mi prostě nedá přenést přes srdce takovou křivdu, jakou mi provedla.
Pořád na mě kouká a čeká co ze mě vypadne. Nevypadne nic prostě ji chytím a políbím. Zprvu se brání, ale pak tlak povolí. Líbat vážně umí. Lehcese dotýkám jejich úst a jazyku a jsem vzrušený na nejvyšší míru.
„ Hmmm, tak dlouho jsem na to čekala, a uvažovala jaký to bude, ale vidím, že jsem o tom snila zbytečně.“ uštkne mě Veronika jedovatou poznámkou a zmizí vevnitř.
Stojím tam a zírám do tmy. Tak teď jsem dostal na frak.

přidáno 15.04.2009 - 08:51
fakt supr, dobry zvrat
přidáno 29.03.2009 - 15:45
supr.. skvělé finále..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Borec Alexandr (auvajs) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nekončící prázdnota
Předchozí dílo autora : Borec Alexandr ( úskalí egocentrismu)

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
človiček, kekebreke, Pajalord
» narozeniny
pavlis [13], Mitzi [13], wtf [12], micromys [11], dec11 [2], Rebejah [2]
» řekli o sobě
loner řekl o DDD :
Nejenže miluje ibišky, píše také dobré básně. A kromě básní je fajn parťák do diskusí ... jo, to je DDD :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku