....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

Je těžké uvěřit člověku, který musí milovat proto aby žil, že opravdu miluje.

jak jsem vzal jaro, otočil ho na ruby, převrátil vzhůru nohama, přetočil podle zrcadla a přebarvil na hnědo

Vznikala mi v hlavě docela dlouho. A ještě dýl jsem se odhodlávala ji tady zveřejnit.

nejak nemuzu psat... http://www.youtube.com/watch?v=NV1ZUionfHk

nic pro jemné povahy

Beze smyslu, bez pointy.. příliš jednoduché.. stejně, jako já.. a kašlete na to.. protože jsem to já, ne vy ..

:-) :-(

AKA Chovankyně ústavu si čas krátí masturbací a filosofováním...

Do nového roku 2018 přeji všem psancům jen to nej* a třeba k dobré náladě přispěje i tento svižný popěvek. A když se náhodou něco nepodaří, řekněte si jako ten anglický generál: Bitva je sice prohrána, ale stále je čas vyhrát jinou!

Vždy je naděje!Můj druhý pokus o básničku.. Co už, začátky bývají těžké :D