Antimoudro

Jindruch: Díky za komentář. Je to divné, ale někdo se křovím prodírá rád. Ale kdyby tam musela i Bezstarostná, nevím nevím, jestli by v trnech našla štěstí. Já myslím, že každý to má trochu jinak a měl by si hledat vlastní cestu. :)

Je to dobré, je to miniatura a navíc celkem věrně popisuje způsob lidského rozhodování. Ostatně je to logické, když nemusím, proč bych se prodíral trním. Možná by stálo za úvahu pokračovat další "mimiaturou", kdy by Bezstarostná musela vyrazit do křoví...

Jiří Turner: Přiznám se, to byla taková rychloakce - nápad a buch. Což asi většinou není nejlepší. Ale přesto nevím, co je na formě špatně. Báseň to není, na bajku moc krátké, krátká je miniatura. Netušila jsem, že musí být miniatura něčeho.

Musím říci, že se trochu potýkám s formou tvého díla. Snad chápu pointu, která by mohla být tou nosnou pro báseň nebo třeba pro bajku, nevím však, čeho je tato miniatura miniaturou a proč jsi tu myšlenku vyjádřila tímto způsobem

taron: Dík za názor :). Zaujalo mě na něm hlavně to, kam nás uvažování nad dílem může zavést. Napsala jsem glosu, hříčku na téma cesty ke štěstí. A teď řešíme, jestli se vědomě uvádět do deprese nebo mstít na kolemjdoucích... Já ten příspěvek níže v diskusi psala v legraci, opravdu pochybuji, že je možné si depresi naordinovat a řízeně dávkovat. A ten původní text nebyl zase tak hluboký, až mě překvapuje, jaké úvahy vyvolává... ale že by vyvolal i hádku, to snad ne :).

Orionka: Ano, podle tvého vysvětlení jsem to předtím tak nějak cítila, ale netroufala jsem si to napsat, protože je to možná až na hádku, možná ani tak se nechci hádat já, jako by se mohli chtít hádat druzí, ale je to opět složité : co je lepší? Uvést se záměrně do depky, vědomě v určený čas, v určeném prostoru - vypsat se a pak spokojeně žít? Nebo je lepší nechat depku na sebe spadnout a pak se " mstít" na kol kolem jdoucích a žijících? Plánování, neplánování, vědomě, nevědomě? Co pomůže psychice lépe? Toť otázka. Podle mne může ta depresivní hladinka být prospěšná, ale nic se nemá přehánět, takže si i tu hladinku rozumně kontrolovat. :)

Orionka: podle konce asi ano...jinak je to moudro na druhou...:-) Kazdopadne moc hezky napsane...

Sucháč: Díky, tak už jsem si poslechla, pěkné. Ale společná je tam myslím hlavně personifikace, myšlenky jsou jiné. A hlavně Nohavicovy texty jsou z kategorie mouder, já jsem anti :)

Orionka: Devenka Stesti a mladenec Zal, nebo Pravda a lez...mi z toho zni... :-)

Amelie M.: Depresivní hladinka - to je pěkně vyjádřeno :). A možná je to opravdu ideální tvůrčí rozpoložení, do kterého se někteří uvádějí uměle. To je docela roztomilá představa: básník se vyprostí z nástrah spokojeného života, uvede do deprese, nasadí smutnou notu, dopíše, zaklapne... a zas jde spokojeně žít :).
Jsem ráda, že o mojí miniaturce přemýšlíš, ale bojím se, že zas tolik na hloubání tam není :).

Orionka: je pravdou, že někdo si asi záměrně udržuje depresivní hladinku.. to si myslím také.. na druhou stranu, třeba mně se píšou takové ty smutnější věci snadněji.. nevím, čím to je, ale veselé či "normální" básně mi moc nejdou.. to už musí být..

Já o tomhle antimoudru přemýšlela skoro celej den včera.. je v něm hodně..

taron: Zkusím objasnit. Měla to být polemika s moudry typu "trnitá je cesta ke štěstí". A taky s libováním si v depresi, kterého jsem tady občas svědkem. Zachmuřený básník si vědomě (nebo možná už podvědomě) volí obtížnější cestu a namlouvá si, že pro jeho složitou osobnost je právě tahle nejlepší, protože vede do hloubky, k opravdovosti, sice bolavé, ale pořád lepší, než to plytké a obyčejné, co mají ostatní.... Teď trochu přeháním, ale občas mám z některých děl tady tenhle pocit. A tohle je reakce. :)

ne, že bych nechtěla komentovat, ale jsem z toho tak zmatená, že opravdu si netroufám formulovat, co jsi nám tím chtěla sdělit, vyvolává to ve mě protichůdné emoce, takže to nechám uležet a počkám si na více komentů... pak možná pochopím, možná mě i něco napadne, co a jak argumentovat ...:) - filozofuji :)

nojo, já Damkovou sjela rychle jen na tel.. :) tak jsem se ani nestihla vyjádřit a už vzala kramle.. tak příště :)))

Sucháč: Ne :). Nejsem zase takový znalec jeho díla, takže mě ani nenapadá, co by mě asi mělo napadat. Jak jsi na to přišel?

Nohavica?

vanovaso: Přesně tak, navíc štěstí může být pro každého něco jiného. A třeba ten, kdo říká, že ho nezná, je vlastně mnohem šťastnější než jiný, kdo už na štěstí jenom vzpomíná. Určitě není univerzální recept a právě to jsem chtěla říci. Možná trochu nesrozumitelně :).

Nikdo nevíme kudy se jde za štěstím, ale proč by nutně musela být cesta lemovaná trním... a co je štěstí? Snad jen naše uvědomění, že ho jsme ho potkali , ale k tomu nutně nemusíme trpět...

No právě, neví, ale všem bude tvrdit, že ví, aby si nepřipadala tak blbě :). (Damková je v servisu, ještě potřebovala opravit. Aspoň už vím, kdo byl její jediný čtenář :))

Zbedovana preci ale vubec nevi, kudy se jde za stestim.. (kam zmizela Domkova?)