18.04.2013
1
1473 (9)
0
jsem sám v jeskyni

s dřívkem z něhož doutná

potulnou reminiscencí

která mi vzala život i smrt



dívám se na poslední gábl

a horlivě se snažím zadržet hlad

stejně jako tenkrát ten muž

jehož cílem bylo přežít



plamínek na dně studně

obrací ve mne šanci

kterou nemohu pochopit –

příležitost je nutno uchopit

a pomilovat se s ní

jako poprvé jako naposledy



upocené tělo ve vaně s horkou vodou

je očista tak podobná

jako je čistý papír a pero

na nějž píše



mívám občasných pohnutek

odejít z jeskyně pryč

do teplé krajiny

kde přírodou jsem já

a já jsem příroda



ptám se tak i tak donekonečna

má slova a můj hlas

jeskyně opakuje mé nářky

ale nikdy jinak

nikdy zas
 18.04.2013 21:07
něco mě přinutilo číst ji vícekrát, možná k pochopení, ale myslím stojí za povšimnutí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.