Je to nejspíš trochu divné dílo, ale nechtěla jsem, aby mělo pokračování, ale i tak jsem ho chtěla napsat. Napadlo mě při procházce v lese a no... nedalo mi to.

pokus číslo jedna

Zoufalá báseň. Věnovano té, která ví, že je to o ní.

nekteri lide umi cist mezi radky. a pod nimi a nad nimi. mozna pro M.. mozna ne. #

si lepšia ako šľahačka, tá úžasná forma smotany si lepšia než všetky skvelé dobroty od mamy...

... toto ani snad není básnička, jen takové postesknutí nad marností některých činů ;(

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

What I love reminds me who I love...

16.9.2013 21:35

Úsměv v záři neonů

Pro nejlepšího kamaráda

Vystoupíte z auta a všechno je najednou jinak ... všechno je pryč ... a i kdybyste se na to připravovali celý život, stejně vás to zabije ... a ne rychle, ale hezky pomalu, jako když jíte tatranku a sloupáváte ji vrstvu po vrstvě ... a najednou v tom životě není zase vůbec nic ... vlastně jo, něco přece ... pes, který žere vaši rozervanou duši ... moc neštěstí na jednoho člověka ...

Třetí a poslední část "Zpátky ke kořenům". Příběh bude pokračovat, ale s jinými názvy :)