Military

© Megynka

Svět jakoby se náhle zpomalil,
sluch tě nadobro opustil,
na bok ses v bolestech převalil
a zašeptal: "Kdo tohle dopustil?"

Viděl jsi hlínu létat,
viděl jsi modlit se nevěřící ...
Přítele slyšel jsi sténat
a šeptal jsi: "Jsem jen sloužící ..."

Snil jsi o růžích, o krásných zahradách,
snil jsi o budoucnosti z minulých rozhodnutí.
Snil jsi o slunci, co zapadá,
o sněžných a silných křídlech labutí ...

První kroky syna do tvé náruče,
pod bílým křížem zelená zem.
Tvůj odchod je náležitě ozvučen,
do čtyř pochmurných a tichých stěn.

Obloha pláče a květy se vzdávají,
pod zemí splétá se z naděje klec.
A tvůj syn šeptá své mamince potají:
"Snad tatínek zemřel dnes za dobrou věc ..."