Poprahnete po kapce vody

I.

Dejte mi ruku
a půjdem do pekla,
osvěžit se žhavou rosou,

Ve friťáku
potřísněna budete sprchou
žhavého oleje,

Pak poprahnete
po kapce vody,

Ale na poušti nenajdete nic než
arabské nápisy
na etiketě prastaré lahve,

A šíleně budete toužit po
po čemkoli tekutém,
po masách bylinkových čajů,

Po tanci, který by dával smysl,
po otázce, na niž by přišla odpověd,

Ale já se budu jen smát,
střežit studny
a chlemstat z posvátného jezera.

II.

Budu se koupat v římské lázni,
a zatímco nos schovám ve vlasech bohyně Afrodity,
oranžové víno poteče proudem,

A pak se nadechnu tak hluboce,
že na to padnou všechny lesy a řeky a hory
i se vším sněhem,

Pak snad nebudu líný psát básně,
jako jsi teď ty, když se trmácíš po těch náhorních plošinách,
na kterých hledáš desky zákona,

Ale copak jsi ještě neslyšel,
že Bůh jest mrtev?
Pravil tak Zarathustra.

III.

Obludné město
pohltilo transformátory,
v kráteru seance
filozofické třeští,
Proč pořád kupuješ ten Paralen,
když mi nezabírá,
ucho komára na mexických zachodcích,
třepe se, třepe,

A já,
který mám Vůli k moci,
odsuzuji tě nyní na další život vyhnanství,
i když jsi žila tak mravně,
na nebesa se nedostaneš.