svět je malej a každej se nakonec zná s každym...tenhle příběh je propletenej až moc a některé nitky se začínají ukazovat na povrchu.

Zase..

podzimní nostalgie

Touhle básní jsem kdysi začal,možná byla první.

:c)

trochu dlouhé...

...

trochu slabší... taková školní, sešitová.

duše.. v ní dítě- snad podvědomí, snad něco silnějšího..

O zimě ve vesnici vysoko v horách Ekvádoru, více než tři tisíce metrů nad mořem. O místním životě a mé dobrovolnické zkušenosti. P.S. Je tu menší zima než v Praze, ale zároveň jsem větší zimu ještě nezažila. Není tu totiž topení ani teplá voda. Připadám si jak kdybych spala v ledničce.

poté co se můj pobyt v Bělorusku proměnil v lepší.. a začal plnit svůj účel, účel, za kterým jsem sem přijela.... pročistit si hlavu od všech sraček :) a poté, co jsem tu i nemnoho pila :D což normálně nedělám