Anglický sonet.

čekám a přemýšlím a je to peklo

Je to vlastně taková balada... Bůh se snaží spasit své ovečky, dříve než zcela propadnou zlu...

Záznamy, které už nejspíš nikdy nedopíšu. Není to jedna báseň, proto jsem se nesnažila o formální sjednocení. Je to jeden příběh. Dopadl jinak.

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

... abych se v něm ztratila milovaná....

Konec...jen delší povídka rozdělená na dvě části:D

Pro některé zde náročné čtenáře :) není to žádné umělecké dílo, jen jsem si hrála se slovíčky :)

po šesti týdnech jsem zpátky, možná je to poslední báseň, kterou píšu, takže sorry yakko...proč? možná pochopíte z posledních dvou řádků...

Ve chvíli, kdy pro mě svět nic neznamenal, ve chvíli kdy mi tlukot vlastního srdce vadil více než můj smutek...

cesta na autobus...

V duchu vedu monolog sama se sebou... kladu si otázky...

Humorné vyprávění z úst třináctiletého chlapce. Mladý hoch nám svým inteligentním, přesto místy naivním a neposkvrněným způsobem vypráví, jak hledal způsob zaujetí dívky. Text je úmyslně psán formou, která kombinuje mluvu tohoto, i minulého století. Celé vyprávění doporučuji v duchu číst hlasem Miroslava Šimka, jemuž podobná vyprávění byla velice blízká, a kterými jsem se inspiroval.