nějak mě při čtení napadala jediná věc - to jsi prostě ty! :)

baví mě i komentáře a musím s tebou souhlasit.. myslím, že zcela jistě existují nějaké případy, kdy tatáž situace vyvolá u dvou lidí rozdílné emoce.. vlastně nám to život dokazuje dnes a denně.. není nad čím se pozastavovat..

líbí se mi, jak se umíš radovat a prožívat maličkosti či dokonce věci, které jiní tolik prožívat nemusí.. zaujal mě "jiný" postoj ke kočce, která se přišla přitulit.. a tohle.. tohle je pro mě osobně perlička celého dílka.. "Mám rád/a lidi, ale musím takového člověka nejprve poznat: Přečíst něco, co napsal; nahlédnout do jeho vnitřního světa a poznat jeho myšlenky a motivy. Jinak je to pro mě jen oblečené tělo, které má něco znamenat, ale pro mě neznamená nic."

jednička se mi líbila asi o něco víc, ale ani tohle není špatné ;)

derrry: Děkuji za další zajímavě odlišný náhled na věc. To, že text není sevřený, je záměr. K doslovnému vyjadřování mám celkem silnou tendenci, možná proto, že když jsem kdysi zkoušel/a nedoslovné, nikdo další tomu nerozuměl. Škoda, že se ti to netrefilo do vkusu. Přesto děkuji za čas, který jsi tomu věnovala. :-)

Sevřené krátké texty mám ráda, ale... tady to není sevřené a navíc na sílu - na mě je to moc doslovné a neautentické. Ale netvrdím, že špatné.

Eleanthir: Děkuji za nesouhlas a argumenty.

Stále jsem přesvědčen/a, že nějaké případy, kdy tatáž situace vyvolá u dvou lidí rozdílné emoce, existují; stačí třeba rozdíl v reakci na obřího pavouka mezi chovatelem pavouků a člověkem trpícím arachnofobií. (Nanejvýš by se dalo zpochybit, zda se jedná o stejnou situaci...)

Tomu, že existuje něco, co běžně nevnímáme, ale mohou to vycítit psi a může to odhalit vraha či zlý úmysl, ale věřím. A existuje i technologický pokus toho využít - polygraf čili detektor lži. Ačkoliv je založený na měření veličin jako pohyby srdce, elektrický odpor kůže či rozšiřování zorniček, věřím, že podobných výsledků mohou dosáhnout i některá zvířata či někteří lidé pouhým pozorováním a empatií.

V každém případě i detektor lži je třeba při každém měření "kalibrovat" na určitou osobu a její aktuální stav, protože na výsledky měření má vliv např. i nálada či nervozita, a hlavně - byly zaznamenány případy, kdy tajní agenti opakovaně detektorem lži prošli nevyzrazeni, takže asi existuje (byť velice náročný) výcvik, jak detektor lži oklamat.

Stále jsem přesvědčen/a, že bez znalosti obvyklých reakcí konkrétního člověka se lze při interpretaci řeči jeho těla velmi snadno zmýlit.

Singularis: Promiň, ale musím nesouhlasit s Tvou tezí, že různé situace vyvolají různý projev emocí.

Empatie odhalí vraha.

Vedle toho, že vidíš, jak se ten týpek usmívá, je tu ještě jakési fluidum, něco o čem se říká, že to vnímají psi (když vycítí strach..apod). Takové oběti transhumanismu (kterými jsme vlastně všichni, už tím, že teď třeba neprohodíme noťas oknem..) mají toto vnímání potlačené.

PS: Ohýbat sílu řeči těla ve prospěch "ega" je těžko osvojitelná schopnost a je pravda, že ti, co to dovedou vy*ebají s kýmkoli. :-))

Severak: :-D Takový vzorec se tam určitě dá vysledovat. Ale také jsem se tam pokusil/a vložit myšlenku, že když si nenajdeme čas na vzpomínání, nebudeme se moci rozvíjet a zacyklíme se v jakémsi bludném kruhu jako myši v tréninkovém kole ( http://technet.idnes.cz/proc-mysi-behaji-v-kole-0b9-/veda.aspx?c
=A140521_171431_veda_mla ).

kam jdeš? - do kina. - co dávaj? - quo vadis - co to znamená? - kam jdeš? - do kina. - co dávaj? ...

casa.de.locos: Děkuji za vynikající komentář. :-)) Těší mě, že se ti moje povídka dobře četla, a především také, že tě vybízí k přemýšlení - to je jeden z hlavních cílů skoro všeho, co píšu (snad až na některé humorné věci, jejichž cílem je spíš odlehčení). Přirovnání k Virginii Woolf mě také těší. Je jedním z mých vzorů (obdivuji zvlášť Vlastní pokoj...).

Myslím, že to, že nerozumíš nadšení z vlaku, ilustruje skutečnost, které jsem si již delší dobu vědom/a, že zatímco na postupech logiky a rozumu se lidé jakžtakž shodnou, v emočním prožívání se od sebe mnohdy zásadně liší - tentýž vjem či situace vzbuzuje v různých lidech zcela rozdílné emoce (nebo alespoň tytéž emoce, ale v různé intenzitě). Emoční reakce, které jsou konkrétnímu člověku cizí a v žádné podobě je nikdy neprožil, jsou pak pro něj nepochopitelné.

Ten postoj k neživým věcem je Auri inspirovaný. Musím se přiznat, že je mi příjemné tak přemýšlet. :-)

S tím autentickým, ale nespontánním působením souhlasím - také to tak vnímám.

Eleanthir: Chápu, že bys tu závoru podlezl a nechal evoluci, ať za tebe rozhodne, zda je takové chování životaschopné. ;-) Jsi úplně jiný člověk než vypravěč této povídky.

I řeč těla je svým způsobem záludná. Když se na tebe třeba někdo usmívá, s jistotou to znamená, že má dobrou náladu, ale už nevíš, zda se ti vysmívá a chystá se tě zradit v očekávání zisku (a z té vidiny zisku má takovou radost), nebo se ti chystá pomoci v naději, že se z vás stanou přátelé (a má radost z vidiny přátelství). I řeč těla může být svým způsobem falešná a dá se použít (zneužít) třeba k citovému vydírání.

Líbí se mi pečlivost, s jakou vypravěč/ka popisuje detaily, kterých by si běžný chodec asi nevšiml, případně je je zběžně zaregistroval a vypustil ze své senzorické paměti. Určitým způsobem mi připomíná Virgini Woolfovou - ne stylem psaní, ani náhledem na svět, ale možná právě tou pečlivostí. Při popisu vlaku si připadám jako nadbytečný přihlížející, protože nadšení vypravěče/ky nerozumím. Celý útvar na mě působí autenticky, ale nikoli spontánně. Je zajímavý a četl se mi dobře a rozhodně (aspoň mě) vybízí k přemýšlení. (Vypravěč/ka mi svým postojem k neživým věcem taky připomíná Auri.)
Zkoumání lidí mi připadá jako velice povýšený koncept.

To je solidní sociopatie.. :-) Stejně, být na místě toho "autisty", tu závoru bych podlezl a na nějaký vlak bych se vykašlal. Spíš bych se při procházce díval lidem do očí a zkoumal je. Řeč těla je mocná, protože je to nejpřirozenější projev bytosti. Písemnosti i řeč navíc můžou být (byť většinou nebývají) falešné. :-)

Překvapuje mě zjištění, že takovéto morgothovsky pokřivené texty oceňují hlavně lidé se střední znalostí angličtiny. Ti, kdo ji neovládají vůbec, zdá se, nerozumí, a ti, pro něž je takřka druhým rodným jazykem, asi nevidí důvod k smíchu. Zajímavé zjištění. Možná by to bylo lepší, kdyby byly součásí komplexnějšího příběhu jako třeba v případě Hymana Kaplana.

Angličtině nerozumím, ale v češtině se mi to líbí :-)

Pěkné. Škoda jen, že neumím natolik anglicky, abych to patřičně ocenila.

Pobavila jsem se. Skutečně dobré. :-)

A42: :-)

To je kouzelné, bavila jsem se. :-))

slunceblunce: Děkuji za názor. :-) U toho "mě" cítím opakování, ale rušivé mi nepřipadá. Možná by stačilo nahradit "mě" za "mne". Zbytečné tam určitě není. "Pustí dovnitř" by nestačilo.

moc pěkně popsaný východ slunce
možná bych upravila pouze větu : zastaví mi a pustí dovnitř - "mě" je zbytečné a rušivé :)