U podobných básní se našinec jako já musí nejprv špetku dovzdělat, jinak to dopadne, jako když jsem Ti komentoval Krovky reality a teprve později po studiu brouků plně pochopil o čem ta báseň je. To je v pořádku, básni to dodá punc neotřelosti.
Ale paradoxně se mi nejvíc líbí jiné místo:
...roviny protnuté
v jarním a podzimním bodě...
Myslím, že vím, co jsi tím chtěla vyjádřit a nalezla si výstižný básnický obrat.

Je to nabyté různými emocemi, neříkám, že to je špatně, ty tak prostě píšeš. Já báseň spíš osekávám. Ze svého subjektivního hlediska bych si vybral dominantní emoci a vše ostatní ji podřídil.

Ale líbí se mi to, je to emočně silné a místy hodně nápadité.

Ginnare: Rozhodně nechci, aby Ti došla slova a neobávám se, že by se tak skutečně stalo.
P.s.: Já vím. Zajímalo mě jen jestli placatá nebo kulatá, kde je konec a kde začátek, co nad námi a co pod námi (to kvůli tomu nadiru), abych mohl dělat chytrého. Dávno vím, že uprostřed je lidská duše a ta je vždycky sama. Jen třením těl se dá tu a tam té samotě ulevit.

Ginnare: Teď se stydím já... a taky pychnu a to není dobré.

Mlčeti Zlato: myslím, že mi došla slova. Stydím se... namaloval si můj obličej na červeno... myslím, že mi hoří i uši...
Sotva vykoktám... Děkuji...
PS:
Ptolemaios věřil, že Země je středem... ;-)

Mlčeti Zlato: máš naprostou pravdu... tedy až na ten "prostor mezi pěnou a tekutinou". Tvůj ohromný básnický potenciál je cítit jak z Tvého díla, tak z komentářů... komentářů nejen mých děl...
Tvá slova jsou... jak to říct... jako motor... nebo jako šťáva pro ten motor... dodávají energii a za to jsem Ti nesmírně vděčná. Protože energie je něco, co mi zrovna teď chybí... síla vstát z postele, fungovat v práci a nebo prostě jen dýchat...
Děkuji :-)

Poslední "dluh". Měl jsem několik věcí v záložkách, ke kterým jsem chtěl něco napsat a tato je aktuálně poslední. Nejprv jsem se nechal strhnout a jal se vyhledávat Ptolemaiovskou kosmologii, ale pak jsem se na to vykašlal. Vím, že je to o něčem jiném. Jen jsem toužil víc a víc rozumět. Hlavně proto, že duše rozuměla a rozum zatoužil vyhledávat blechy. To jsou ovšem blechy psí... Otevíráš Pandořiny skříňky s lehkostí, jako bys louskala papírové ořechy. Pokaždé se trochu škrábneš a ta krůpěj krve kápne na to, co zrovna vyhřezlo. Děsíš svou otřevřeností a uchopením pravdy duše. Píšeš o věcech, co bych si nepriznal ve tři v noci za zavřenými okenicemi a dusící se pod izolací peřiny (kradu z balady z hadrů).

...a měl bych.

Nemilosrdná kritika jindy ;-)

Bych to s tou vnímavostí nepřeháněl. Ti, co ji fakt mají tak zbytnělou, jsou už dávno v blázinci. On nakonec, každý je jenom člověk. Hříšná nádoba s neuhasitelnými touhami a zároveň opatrný hlídač ohně, aby nevyhasl a s těmi rozpory musí nějak přežít. Někteří z nás mají to štěstí, že to umí vypsat. Třeba jako právě Ginnare. Já to snad aspoň umím utopit někde v prostoru mezi pěnou a tekutinou ;-)

Ginnare: To naprosto chápu, taky ji mám ráda :)

človiček: absence prostého pevného objetí nás, co máme dost možná "čtyřikrát víc pocitových vjemů", přivádí na pokraj zoufalství... :-)
Děkuji, že si mi věnoval pozornost a zamyšlení

Lilyodjinud: mám velkou radost, že se našel někdo, komu se líbí... Díky za podrbání ega.... :-)

Býti Bardem v keltských časech bylo významné.Taky to byl jen člověk.To rozlišení vede k zamyšlení.Co jsme?Máme řekl bych čtyřikrát víc pocitových vněmů než jiní lidé.Dokážeme milovat tolika způsoby, avšak mimo realitu.Jsme šťastní? když se soustřeďujeme v klubech nešťastných.Lepší je milovat člověka než básníka, reálně.

Moc se mi to líbí! A hlavně ta nahrávka, doplněna podněující hudbou. Nádhera! :)

Stínová holka: děkuji, že sis všimla... pro mě je anafora tak nějak jako "duševní relax"... uvolňuje napětí... ve mně... ;-)

Zajímavý pojetí, líbí se mi anafora :)

Trochublázen: těší mě, že si četl :-)

Zajímavá představa... Třeba to jen nebyl ten pravý

kmotrov: děkuji za komentář. Moc si vážím času, který si mu věnoval.

...jsem směšná... má podle mě velmi jasné opodstatnění...
Zklamala jsem Tě... chápu Tvou potřebu hledat stále něco nového neotřelého... avšak mně se to asi nedaří... snad příště

Jiří Dobrovský: hádej... kdo by stál o nenapravitelnou romantičku...? ;-)
Děkuji za nakouknutí.

Celkově se mi to líbí. Vypustil bych:
...Jsem směšná..., nemá to tam žádný smysl.
Líbí se mi růžové bačkůrky, naopak v závěru:
...chytil do dlaní
chytil a nepustil
už nikdy nepustil...
Tady bych hledal něco neotřelejšího.
:-)

a pustil, nebo nepustil ? :-)