Hanulka: děkuji:) jsem tady, jen hlava mě zavlekla do jiné dimenze...

Ginnare : chybíš tady. Rozevlátá, nádherná. Díky.

Má kůra též bělá, ach Flóro!

Působivá vizuální forma

Mě to přijde jako metafora na letité manželství. Je tu knoflík, dírka a už to fakt visí na nitce. Nesmyslné třikrát tři tečky
prostě
"Kabát
vlaje ve větru"
By bylo údernější a vnímal bych to jako metaforu "život jde dál"

Ale i tak skvělá báseň.

milé

Krásna maľba

Mne oslovila svojí poetičností. Jako jedna z mála tady. Nejsem povolán k odborné kritice, od toho jsou tady jiní. Já sám se pokouším pouze o říkačky svázané formou, veršem, taktem, poněkud konzervativní a neumělé. Mám rád koncentrovanou sílu výpovědi zkratkou jak to umí Wojta, kultivovaný humor podle Koaly a nedostižně záviděníhodnou poetickou lehkost s níž píše Zaseja. Osobně si myslím že není až tak důležité se striktně vázat zákonitostmi formy, důležitější je výpověď, sdělení, poetika. Tvůrci Haiku budou zuřivě nesouhlasit. Ovšemže ideální je když se podaří vše skloubit dohromady. Mně osobně se líbí co jsi napsala, oslovilo mne to, už proto píši tento koment ač se tomu většinou vyhýbám.

Moc se mi líbi Svítání

Ta se povedla.

To je tak hezky vygradované k rozevlátí...

Pěkná

Mlčeti Zlato: díky za zastávku... jen trochu nerozumím... zůstat svá znamená nepokoušet se o něco nového? Nebo si jen zdvořile napsal, že to stojí za prd? ;-)

Tak jen názor. Zůstaň svá, sluší to tvému psaní.

Líbí se mi.

Prvosenka jarní zem odemiká.
Ptaček v křoví,písni vzlyká.
Sněhu v stínu už jen dětská hrstka.
Slunci pupen nastavuje
zdivočelá srstka.
Hrouda větru dáva jeno
špetku prachu.
Do uzlíčku zabalil jsem
posledních pár strachů.

Mlčeti Zlato: uvádíš mě do rozpaků...

Dandy: miluju břízy

Hezká.

Jsem okouzlen. Ještě, že jsi se vrátila.