Skoro scénář. Je v tom materiál na minimálně osm kratších básní, ta délka to trochu umrtvuje. Zvlášť nosný je ten motiv s ovečkami. To je vyloženě na samostatnou básničku.

Schovávám, ukládám. K tomu se budu určitě chtít vrátit. Přijde mi, že je tam moc myšlenek na jedno čtení. Ty obrazy se mi hodně líbí, originální.

Je to dobře plynulý. Hezky se to čte:) ...a některý pasáže se mi fakt libi, třeba Miluju tvý basne....nejspodnější foch.

A42: Díky bohu ta báseň už není aktuální. :) Duše je nyní opravdu naplněna a láskou to hýří, je to vzpomínka na podzim, kdy jsem opravdu nemohla spát a trápilo mne to déle jak měsíc a skončila jsem nakonec v péči lékařů. :) Nevím, proč mne to napadlo zrovna dnes, když je už jiná doba a mám se lépe. :) Asi to muselo ven. A je to skutečně několik básní v jedné, všimla jsem si toho. Ale dělit jsem to nedokázala, ono to patří k sobě. Báseň zazní v kavárně Řetězová, 29. ledna, tímto zvu. :)

Jo, hezký průžez nespavou nocí. Ty sekce by vydaly na samostatné básně, ale takto to zase vystihuje, jak se témata postupně připomínají. ;-)
(Prázdný byt příliš neznamená, když duše je naplněná...)

Děkuji za povídku, líbí se mi. Má svoji sílu. ;-)

Velmi pěkná báseň - taková Tvoje netypická, archaická. Líbí se mi moc :-) Skvělý rytmus, rýmy, atmosféra básně.

Oslovil mě název a celá atmosféra a tak vůbec. I to řádkování mi přijde takové vystižení běhu myšlenek, jak se postupně vynořují.

Teda to je nádherné, až mám husí kůži. Děkuji za pěknou chvilku. :)

Já četla bez dechu ten příběh vesmírných milenců. Je to jako pamlsek za odměnu. Děkuji za kouzelnou chvilku.

puero: Puero já nemohu za to, co ti přijde. :) Nejsem si vědoma, že bych něco takového dělala a do veřejného čtení se hrnu jen jednou za čas, neb všeho moc škodí. Mne taky nesedí rozřádkování spousty básní, ale stále si říkám, že to je věc autora. Pokud se to někomu špatně čte, tak to beru, všechny básně si ještě několikrát procházím, než je někde prezentuji a časem je i mockrát měním, takže se nad tím určitě zamyslím, nic víc však asi udělat nyní nemohu. :)

Někdy mi přijde, že děláš, jakoby teprve až recitace byla tím uměním, který se s básněmi spojuje.

puero: To je legrační, já neplánovala vůbec nic, psala jsem to tím nejprimitivnějším způsobem co lze, tak jak jsem to cítila, i s tou kurzívou, i s tím odřádkováním, kam se budu ubírat opravdu nevím a nechám se ráda zavát kamkoli. Nicméně je tedy budu uvažovat nad tím, jak báseň prezentovat, aby se lépe četla, s přednesem problém nebude, ale tedy budu se snažit být laskavější ke čtenářům, až to půjde na papír. :)

No já v tom stylu vidím jen přechod od pravidelné formy k něčemu mnohem rozevlátějšímu. U tohohle rozhodně dlouho nezůstaneš. Svlečeš se z téhle kůže jako had a vydáš se buď někam zpět, do obsahově zhuštěné a upravenější podoby, nebo k lákavým horizontům naprosté básnické svobody - k experimentu a avantgardě.

Na mě závorky a kurzívy vždycky působily hrozně teenagerovsky. Hrozně na půl. Normální člověk, jako tady Tom, fakt neví, jak to má vlastně číst. Vždyť, to co je v závorce nikdy úplně neplatí. A při recitaci kurzívu posluchač nepostřehne. Takže buď to má mít upozorňovací zdůrazňovací efekt, nebo efekt grafický, ale z té básničky nemám dojem, že bys úmyslně útočila na moje grafomanské chutě. Někde je tam pak v obsahu láska, ale nad ní nemám čas se zamýšlet, řeším závorky a kurzívu a přestávám vnímat sdělení. Takže ve výsledku to má dokonce efekt odpoutat pozornost na něco jiného a pokud jsi měla v úmyslu tenhle rušivý element zapojit do hry, asi jsem si neměl jako čtenář všimnout nějaké chyby.

Umouněnka: Jo, muzika na mě vždycky nějak "zbyde" :)

Tom Cortés: Pro mně ty pomlky jsou důležité, někde to určitě přečtu celistvěji, jasně že to tak nedělím, ale ono záleží, jak si to skutečně kdo přečte :) Je to na čtenáři. Kdo je spíš na rýmované, méně potrhané věci, tak chápu, že mu to nezní. Jinak s pozváním na nějaký večer určitě počítej a možná i co do učinkování, organizuji si sama svůj vlastní pořad a dostala jsem na tebe dobré echo :) Ale spíše počítej s muzikou, na čtení už mám plno. :)

Umouněnka: No však já taky neříkám, že koktáš, ale že určitě svoje básně nečteš tak, jak je zapisuješ! Jinak přijdu rád!

Tom Cortés: Já prostě takhle píšu, nemám ráda pravidelnost a nahuštěné verše, ale chápu, že se to někomu nemusí číst dobře. Kupodivu čtu velmi plynule a srozumitelně, můžeš si mne někdy přijít poslechnout. :)

Těžko se k tomu vyjádřit, protože tenhle styl formátování básně rozhodně není určen mně. Nerozumím odřádkování (přidává to něco?), ani tomu, že jsou některé věty kurzívou, když očividně nenesou zesílené sdělení, natož proč jim předchází lomítko.
Jsou tam hezké obrazy, dokonce spousta, ale pokud to začnu číst po verši, tedy tak, jak jsi to napsala, připadám si jak když koktám a zadrhávám se. Zajímalo by mě, jak to čteš, protože tak, jak je to napsané, určitě ne.

Moc pěkná báseň. Hezky plyne a závěr tomu nasadil korunu. Jen mi tam malinko nesedí ten výraz „osedlat štěstí“, ale to je asi pouze čistě osobní dojem. ;-)