Nádherná asociace. Od Tebe pro mne překvapivě nečekaná, o to víc skvělá...opravdu oslovila..

Miro Sparkus: Děkuji.

Moc pěkná. Já nejsem zrovna fanda volného verše, ale tohle je vážně povedevé :))

wojta: Rozesmál jste mě.:-D

Nepleťte si prosím Woytu s Wojtou,
jeden tvoří Haiku
druhý v hájku
trávu hulí
a zasloužil by po .....

vnímané zmyslami, prenosné až príjemne nákazlivé

Nádhera...

Mě osobně uchvátilo už první dvojverší. Vidím to před sebou, bílé ostrůvky po závějích a nad nimi z dálky doléhá až sem hlas zvonů. Tohle sdělení by samo o sobě stačilo ve free form. Ale poslední verš odkazuje, jak k tomu, co pozoruju, přispívá má pozornost. "Stojím", tedy sníh nekřupe pod mýma nohama. A ještě "mlčím". Dvojí upozornění na ticho, které je obsaženo už i v těch zbytcích sněhu. Je v tom ukryto naslouchání až napjaté.

Někdy je zvuk sněhu tak hlasitý, že se musíme zastavit, abychom uslyšeli cokoli jiného.
Co se týká textu, námět objevný, jen mi malinko chybí k ucelení. Hlas? zvonů...přemýšlím, přemýšlím, Tvůj text mě vtahuje čím dál víc.

Jsem.

To slovo splyne s tichem.
Víc neřeknu.

Podmanivý závěr.

Chápu to tak, že jsi v krajině se zbytky sněhu a v dáli zní zvony, abys je slyšel, musíš se zastavit, musíš zatahit dech, až pak je slyšíš.

Za mě palec... tedy forma. Jinak trochu tápu, co mají zbytky sněhu signalizovat vzhledem k dalšímu textu...

tento formát moc nemusím, ale občas se objeví pěkný kousek...jako třeba teď!

Pěkné.

Hezký kontrast, síla sdělení...
Zasáhla... :).

Dobré.

Působivé...

Líbí

Moc hezký motiv. Socha obrostlá břečťanem, útočiště straky, neživé v objetí živého...

Hezky zachycený okamžik.