Stíny se přikrádají

Kouř stoupá do očí
štípou a slzí
na jazyku pachuť cigaret
nebo snad zrady
co stále bolí?

Otupí smysly
ale srdce dál tluče,
krev mám za sebou
a další mě čeká
střepy v nohách v chůzi mi brání.

Bolest je přítel
a střepy jen hmyz
zahořklý úsměv tvář mi teď hyzdí
při vzpomínce na lži
o štěstí.

Prý odpustit stačí
zub za zub však
je o moc lákavější cesta
proč mlčet mám
když křik chce znít z hrdla?

Pomstu jsem vykonal
krev na rukou čerstvá
úlevu necítím
jen řetěz tíživý
to vina se snesla.

Rudá ta mlha co kalila zrak
rozplývá se teď v dýmu
Ne nejsem mstitel
jen prachsprostý vrah
co snad ani nechce smýt svoji vinu.

Neskončím v nebi
tak proč bych se trápil?
Střepů je dost a žílu snad najdu
stíny jak olej ze stropu kapají
rány na těle krví si hýří.

Chodba se naklání
chladná stěna mi oporu skýtá
nakonec vždy jsi sám
jen démoni tvoji jsou do konce věrní
andělé neradi ruce si špiní.

Lepší jak droga
s krví i bolest ven vyplavím
zaplaším mrákoty
nechci si kazit
ty minuty na světě nejsladší.

Ochabla ruka
cigaretu krev uhasí.
Ach taková škoda!
Absťáku bát se však nemusím
už se propadám dolů na cestu nejkratší.