Vladan: DDD: Myslím (což je úkaz vzácný), že máte pravdu oba. Já také nevládnu uměním veršovat, ale jedno je jisté: Musím básni rozumět, musí mi něco říct a nechci čekat, až mi autor vysvětlí co tím myslel. A věřím, že dobrá báseň dá jistě tolik práce jako dobrá povídka.

Proto já třeba ráda píši drabble, uplácat ze zadaných slov příběh o 100 slovech je docela fuška a skvělé cvičení nebýt ukecaný. Tady zjistíš kolik zbytečných slov napíšeš, ani by příběh ztratil.

Jen když se dívám kolik je všude básní tady třeba l4ooo a jen povídek 1 400 (což je desetina), tak nevím - je něco shnilého v národě Dánském :-DDD. Že bychom byli tak poetický národ - jistě máme Nerudu a nositele Nobelovy ceny, ale přesto. Nevím, jen můj dojem je, že próza je prostě pracnější (tedy dobrá próza).

DDD: Jiří Turner: Možná se mýlím, nepíšu básně - neumím to, ale zdá se mi, že když bych chtěl vyjádřit nějakou myšlenku (pocit, náladu...) a měl k dispozici jen omezený počet rýmujících se slov (o rytmu nemluvím), nebo neomezované množství slov ve volném verši, je první případ o dost těžší...

Jiří Turner: " Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí." To se mi strašně líbí. A ještě jednou se zastanu volného verše. Jsem přesvědčen, že pokud je míněn vážně a poctivě, dá zrovna tolik práce jako verš vázaný nebo cokoliv jiného.
Často se mě někdo ptá, na který hudební nástroj je nejsnadnější hrát. To je vyloženě hloupá otázka. Takový nástroj není. Chci-li být v něčem opravdu dobrý, musím se tomu věnovat naplno a poctivě a musím to myslet naprosto vážně - a je úplně jedno, co jsem si vybral. Čas a snaha potřebné k dosažení určitého stupně (řekněme) dokonalosti jsou vždycky téměř stejné.
Trochu jsem to samozřejmě zjednodušil, ale myslím, že takhle to funguje kdekoli. Proto se mi příčí, když slyším "On píše básně a ještě volným veršem. Ten to má jednoduché." Pokud k tomu ten "On" přistupuje zodpovědně, natrápí se často úplně stejně.
Ale je to hezké trápení, ne?

Já mám podobné výpadky paměti od... no co pamatuji...
Může ta hortenzióza nastoupit už ve dvaceti???

Jiří Turner: Věřím ti, ač jsem zatím neměla čas básníky zde projít, tvoji tvorbu neznám. Ale básně mám ráda, jenže jsou to ti staří, osvědčení Villon, Li Po, Nezval, Seifrt, Petrarka, Apollinaire a tady je asi kámen mého úrazu. Když ztratíš milovanou osobu, pak všechny co přijdou po ní podvědomě srovnáváš a tou svojí ztracenou. Hledáš novou dokonalost a nenacházíš. Nenajdeš novou Lauru, novou Manon, novou šenkýřku. Nacházíš nesmyslné metafory, které svým množstvím ti jen řeknou, že buď jsi úplně blbej a nechápeš, nebo si z tebe autor dělá srandu. Nenajdeš rým, protože volný verš je forma uznávaná, nenajdeš ani pocit, jako když stojíš před abstraktním obrazem. Básně které tě osloví a víš, že jsou napsané poctivě, cizelované k dokonalosti je zoufale málo.

Navíc špatný román prodáš /Pilchnerová a jiné hvězdy braku), prodáš i špatnou sci-fi ( jsou jich tuny), ale báseň, které nikdo nerozumí, jen autor sám? Těžko. A vůbec tato doba básním nepřeje, posunula se jinam. Nicméně, mohu se mýlit, je to jen moje subjektivní úvaha. Takže se omlouvám předem.

Napsat špatnou povídku, esej, natož román je pochopitelně mnohem těžší, než napsat špatnou báseň. Navíc poeta může snadno sebe i okolí přesvědčit, že zůstal nepochopen, v poezii se to jakoby předpokládá. Když není pochopena povídka, je buď "tatar" autor, nebo čtenář. Myslím, že básníci (o "rádobybásnících" nemluvě) této skutečnosti často zneužívají a móda volného verše jim hraje do karet. Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí. Jako náplast na bolístku Ti mohu zdělit, že se někdy se svými básněmi trápím zcela nelidsky a to bez jakékoli záruky, že se budou líbit.

Aliwien: Myslím, že je to dáno i tou uspěchanou dobou. Prózu musíš vymazlit, tam nic neokecáš a není to pět minut momentálního nápadu. A navíc net je doména mladých a kdo z nás, když byl mlád nebásnil? Ať se se zamiloval, nebo dostal kopačky, vždy to vyřval do básně. I já, mám jich plný šuplík :-D. Dík za koment.

Aliwien: ŽblaBuňka: Díky za komentáře, je fakt docela zajímavé co ovlivňuje naše životy. Aliwien, ale máš pravdu, jak v tom starém židovském fóru, když Izák pravil na smrtelné posteli:"Sára, všechno je úplně jinak."

Zcela souhlasím. I na tomto literárním serveru se prozaici utápějí v moři poetů. Ale s tím bohužel nic nenaděláme. Jinak hezký fejeton a vtipný.

Jsem ráda, že tě to aspoň pobavilo. Jo nohy bolí jako sakra, můj muž má zvláštní druh "hledavou sklerózu" to je dílo :-). Díky za komentář, zatím se tu rozkoukávám a moc nevím jak to tu chodí, ale já na to časem přijdu :).

Třeba na to jednou přijdeme všichni. Hezky napsané, líbilo se mi to.

Vtipné, pobavilo mě to. Dodala bych - skleróza sice nebolí, ale jeden se naběhá...

mannaz: Díky za návštěvu, to je pořád to jediné co mě utěšuje, že nejsem sama. Už bych se šla picnout.

Paráda. Jsem ráda, že nejsem sama :-). Tuhle jsem zapomněla jméno dceřiného kamaráda, souseda a vybavilo se mi až druhý den :-(.

Moc příjemné počtení.

Já si delší a zajímavé texty tisknu, z monitoru to prostě nedám. Nepíši, že básnit je jednoduché, naopak, obdivuji každého kdo je schopen zajímavou báseň stvořit. Já to nedokáži a ani se o to nepokouším :-).
Jen próza asi opravdu dá mnohem víc práce, nemohu napsat povídku a pak vysvětlovat o čem byla .-).

Já píšu prózu i poezii. Naučila jsem se psát volným veršem a začla jsem ho preferovat. Ne vždy je to s básněmi tak jednoduché, jak píšeš. Dokonce skoro nikdy. Přiznám se, že jsem schopná napsat báseň i méně než za minutu, ale to nad ní musím dlouho předem přemýšlet.

U prózy je to u mě jiné. Co se povídek týče, stačí jeden emocionální jsem a už píšu a jsem schopná psát několik hodin v kuse, abych to ze sebe dostala.

A co se čtení píše, tak občas ani já nepochopím pointu básně u jiných autorů. Čtu i povídky, ale jak už řekl Severak, z monitoru skutečně bolí oči, takže čtu třeba na třikrát. A nebo čtu až tehdy, má-li román už více napsaných dílů. :)

Já absolutně nemám nic proti básním psaných volným veršem, jen o nesmyslné metafory, kdy autor pak složitě vysvětluje co tím chtěl říct. Ale obdivuji ty, kteří dokáží báseň napsat a já vím co chtěl básník sdělit a jak pěkně to sdělil.

> Proto budu hluboce obdivovat každého, kdo je schopen napsat během několika minut báseň, které nic nechybí, nic nepřebývá, krásně zní a plyne a ještě mě něčím obohatí.

Upřesnění: To že jsem schopný napsat báseň „za chvíli“ znamená třeba za 40 minut. Uznávám, občas jí něco chybí nebo přebývá, případně je tam nějaký verš naroubovaný násilím. Každopádně moc povídek jsem na „jeden zátah“ nenapsal (narozdíl od básní).

Ad volný verš: Nejsem uplně jeho zastánce. Ve mě to vzbuzuje dojem (někdy ne)navazujících myšlenek bez ladu a skladu. Nicméně já sám občas použiju v básních nějaký ten řádek mimo rytmus a rým, ale přirovnal bych to spíše k tomu když je do nahrávky písně najednou nahráno pár mluvených slov.

bavím se

slnečnica: puero: Vladan: DDD: oslov radek: Moc ráda jsem si přečetla vaše komentáře. Jen aby bylo jasno, možná jsem to blbě napsala, ale poezii mám moc ráda, jen protože mě teorie stavby veršů moc neříká, mám jediné kriterium - rozumím - nerozumím. Nebo jednoduché líbí - nelíbí.

Co si myslím, že je důležité dát si s textem práci, já mám metodu "vyhnívání", napsat, odložit, opravit, přepsat, nechat vyhnít a ještě jednou a pak mě může trefit šlak, když vidím, že stejně jsem tam přehlédla nějakou chybu. Prostě trpím autorskou slepotou, nebo jsem úplně blbá, ale nejsem ke svým chybám lhostejná. taky se za ně stydím, někdy, ale spíš vztekám - na sebe.
Každopádně děkuji za přečtení a komentáře. Nebudu brečet a jdu psát :-D.