 |
 11.09.2011
30, žena, Praha |
komentáře k dílům uživatele :
22.03.2012 - 00:42
8Nikytu: Ano, přesně tak! Dokáže mnohem víc, než by se mohlo zdát... Děkuju:-)
20.03.2012 - 23:298Moc pěkný! Tuhle tužbu znám. I ten pouhý pohled mnohé dokáže!
29.02.2012 - 20:1210Ta je skvělá! "Nač je mi slovo "ty", když ty jej neslyšíš" - to se mi strašně líbí :-)
17.01.2012 - 22:4642Omluvu přijímám s radostí a díkem. Je krásné dozvědět, že má slova najdou u někoho svůj smysl.
17.01.2012 - 09:5942Smekám!:-) Tohle je vskutku výsledek opravdové a upřímné práce. Práce hledače. Protože, když jde člověk dál, až k podstatě sebe sama a je schopen rozpoznal pravé příčiny svých pocitů a pojmenovat je, potom to, co vyjádří, je ještě hlubší, pravdivější - je to tedy i umělecky hodnotnější.
A k tvé otázce: Máš samozřejmě právo vyjádřit cokoli! I ten zmatek, i ty proměnlivé emoce. A vyjádříš-li nespokojenost z nějakého pocitu nesouladu, proč ne? Není důležité, z čeho ten nesoulad pramení. Důležité je o tom co nevíc vědět, protože to poznání tě vede k jádru a k lepšímu vyjádření. A výsledek? Myslím, že velmi dobrá báseň. A také moje radost z tvého popisu toho tvůrčího procesu. :-)
A k tvé otázce: Máš samozřejmě právo vyjádřit cokoli! I ten zmatek, i ty proměnlivé emoce. A vyjádříš-li nespokojenost z nějakého pocitu nesouladu, proč ne? Není důležité, z čeho ten nesoulad pramení. Důležité je o tom co nevíc vědět, protože to poznání tě vede k jádru a k lepšímu vyjádření. A výsledek? Myslím, že velmi dobrá báseň. A také moje radost z tvého popisu toho tvůrčího procesu. :-)
17.01.2012 - 00:4042Úžasné! - obě verze se mě hluboce dotkly a ořenesly část tvého já i na mě...asi si projedu i další díla...
17.01.2012 - 00:3742ARA: jayjay: taron: slnečnica: puero: polly: Nikytu: Homér: 1kor13: Zapomněla jsem dát svůj komentář jako reakci na vaše komentáře, tak to projistotu přidávám, abyste věděli, že jsem vám odpověděla.
Plus přidávám opravu předchozího komentáře - mluvila jsem o třetí sloce, ne o čtvrté.
Plus přidávám opravu předchozího komentáře - mluvila jsem o třetí sloce, ne o čtvrté.
17.01.2012 - 00:3442Tak. Tuhle báseň jsem musela nechat hodně dlouho uzrát, než jsem se k ní mohla vrátit a přečíst ji střízlivýma očima, pohledem nepoznamenaným oněmi intenzivními pocity, které by zatemňovaly můj úsudek. Musím tedy říct, že jsem byla příjemně i nepříjemně překvapena rozsáhlou debatou a výměnou názorů, které toto mé osobní vyznání způsobilo. Bylo opravdu zajímavé sledovat různé pohledy na věc, které jste si vzájemně vyvraceli. Proto tu teď mám pro každého z vás nějaký vzkaz.
V první řadě tu mám veliké poděkování pro Nikitu, polly, Homéra, slnečnici, 1kor13, taron a především pro puera! Děkuji moc za podporu! Puerových komentářů i zastání si opravdu moc vážím.
V druhé řadě se pokusim o co nejstručnější odpověd pro jayjaye: Opravdu nechápu, jak můžeš tvrdit, že já, autorka textu, nechápu, o čem píšu, že nevím, co prožívám. Z tvých slov spíš vyplývá, že ty jsi ten, kdo naprosto nepochopil. Čím více tvých komentářů čtu, tím více si uvědomuji, jak jdeš naprosto mimo, vytváříš tady jakýsi rádoby psychologický rozbor, ale dle mého názoru naprosto nesouvisející s básní. Navíc nechápu, jak můžeš říct, že zamilovanost svazuje toho druhého člověka! To přeci vůbec nedává smysl, ten druhý člověk o ničem neví, o žádném tichém tajném vnitřním povzdechu a utrpení, a tudíž je naprosto nepoznamenaný celou tou situací, jediný, koho ta zamilovanost svazuje, je člověk, který tu jednostrannou lásku prožívá. A k tvým řečem o sobeckosti už opravdu nemám co dodat - neboť naše názory se zde rozcházejí natolik, nakolik je to možné. Neříkám, že v zamilovanosti jisté sobectví nefiguruje, ale rozhodně ne v takové formě, jak ty popisuješ. A celkově mám pocit, že tvoje kritika se ani tak netýkala básně jako mých pocitů (už v anotaci jsem upozornila, že je báseň velmi osobní) a že jsi z pro mě nepochopitelných důvodů litoval onu osobu, které je báseň věnována (jakoby jemu báseň nějak ubližovala). Jak ARA správně pochopil, šlo o pouhý povzdech. Kritizoval jsi obsah, se kterým já spokojena jsem, tvoji kritiku si tedy zrovna k srdci neberu a vnímám ji spíše jako nepochopení situace a taky naprosto odlišný pohled na svět. Ale už končím, tady vážně nemám nic víc co říct, respektive nechci. Snad jen, že mě pobavilo, když jsi zrovna ty psal cosi o nevcítění se do druhého.
ARA: Nebudu se probírat nepřeberným množstvím komentářů a odpovídat na každý zvlášť mimo jiné i proto, že už některé už byly vyvráceny a to dokonce i vámi, nebo přesněji změnil jste postoj. Určitě ale mohu říct, že jste mou báseň vnímal správně, jako povzdech. Snad i proto jsem na vaší kritiku dala daleko více než na jinou a po stálém vracení se k básni jsem konečně pochopila. Neboť já opravdu toužím po maximální kritice, po tom se vylepšit a najít chyby, které básni škodí (pokud ovšem nepůjde o kritiku ve stylu jayjay – ta se mi opravdu přínosná nezdála). Každopádně jsem tedy pochopila, CO vám vadí na čtvrté sloce a po delším rozhodování jsem došla k názoru, že to pravděpodobně skutečně stojí za opravu, nebo dokonce za smazání. Co se týče doteku prstů na duši, prsty tam byly za prvé jako náznak té nevědomosti, bezprostřednosti, jen lhostejné letmé „pohlazení“ na duši a také proto, že právě pomocí prstů se propojuje hudebník s nástrojem, jedná-li se samozřejmě o nástroj tohoto typu a ne třeba o flétnu (ovšem i tam prsty hrají důležitou roli). Je ovšem pravda, že prsty symbolizují právě to fyzické propojení hudebníka a nástroje a proto je vyhodím, aby nedošlo k nedorozumění a bylo, jak jste řekl,jasné, že se jedná o jinou hru než v poslední sloce.
A co se týče odpovědi na poslední komentář: O čistě erotickou lyriku se nejedná, jak už jste pravděpodobně pochopil, když jsem vypustila ty prsty. A na vaše otázky vám odpovím také otázkou: Je vážně natolik důležité, z čeho pramení ta nespokojenost ženy-básnického subjektu? Řekněme, že se žena-básnický subjekt, nacházela v situaci, kdy věděla, že vzájemný vztah básnického subjektu a adresáta je v nepořádku, něco je špatně, neví co, začne okolo sebe kopat, nedaří se jí najít chybu u sebe, tak nakonec v duchu obviní druhou osobu. Což je samozřejmě špatně, proto byla báseň nevyrovnaná a.... ach jo. Tímto se tedy omlouvám Jayjayovi. I když s jeho výkladem nemůžu na stoprocent souhlasit a zdálo se mi to celé příliš přehnané, teď už alespoň vím, o čem mluvil. Tak jo. Nevyrovnané emoce a zmatek v hlavě i srdci. Ale aspoň jsem si díky vám uvědomila spoustu věcí, které mi předtím nedocházely a ani dojít nemohly, neboť jsem měla naprosto zatemněnou hlavu. Tak díky vám – můj dík! Opravdu.
P.S. Nemám už sílu zase mazat, co jsem předtím nahoře psala, nemám chuť to ani přepisovat, tak aspoň uvidíte můj vnitřní vývoj při psaní tohoto komentáře.)
V první řadě tu mám veliké poděkování pro Nikitu, polly, Homéra, slnečnici, 1kor13, taron a především pro puera! Děkuji moc za podporu! Puerových komentářů i zastání si opravdu moc vážím.
V druhé řadě se pokusim o co nejstručnější odpověd pro jayjaye: Opravdu nechápu, jak můžeš tvrdit, že já, autorka textu, nechápu, o čem píšu, že nevím, co prožívám. Z tvých slov spíš vyplývá, že ty jsi ten, kdo naprosto nepochopil. Čím více tvých komentářů čtu, tím více si uvědomuji, jak jdeš naprosto mimo, vytváříš tady jakýsi rádoby psychologický rozbor, ale dle mého názoru naprosto nesouvisející s básní. Navíc nechápu, jak můžeš říct, že zamilovanost svazuje toho druhého člověka! To přeci vůbec nedává smysl, ten druhý člověk o ničem neví, o žádném tichém tajném vnitřním povzdechu a utrpení, a tudíž je naprosto nepoznamenaný celou tou situací, jediný, koho ta zamilovanost svazuje, je člověk, který tu jednostrannou lásku prožívá. A k tvým řečem o sobeckosti už opravdu nemám co dodat - neboť naše názory se zde rozcházejí natolik, nakolik je to možné. Neříkám, že v zamilovanosti jisté sobectví nefiguruje, ale rozhodně ne v takové formě, jak ty popisuješ. A celkově mám pocit, že tvoje kritika se ani tak netýkala básně jako mých pocitů (už v anotaci jsem upozornila, že je báseň velmi osobní) a že jsi z pro mě nepochopitelných důvodů litoval onu osobu, které je báseň věnována (jakoby jemu báseň nějak ubližovala). Jak ARA správně pochopil, šlo o pouhý povzdech. Kritizoval jsi obsah, se kterým já spokojena jsem, tvoji kritiku si tedy zrovna k srdci neberu a vnímám ji spíše jako nepochopení situace a taky naprosto odlišný pohled na svět. Ale už končím, tady vážně nemám nic víc co říct, respektive nechci. Snad jen, že mě pobavilo, když jsi zrovna ty psal cosi o nevcítění se do druhého.
ARA: Nebudu se probírat nepřeberným množstvím komentářů a odpovídat na každý zvlášť mimo jiné i proto, že už některé už byly vyvráceny a to dokonce i vámi, nebo přesněji změnil jste postoj. Určitě ale mohu říct, že jste mou báseň vnímal správně, jako povzdech. Snad i proto jsem na vaší kritiku dala daleko více než na jinou a po stálém vracení se k básni jsem konečně pochopila. Neboť já opravdu toužím po maximální kritice, po tom se vylepšit a najít chyby, které básni škodí (pokud ovšem nepůjde o kritiku ve stylu jayjay – ta se mi opravdu přínosná nezdála). Každopádně jsem tedy pochopila, CO vám vadí na čtvrté sloce a po delším rozhodování jsem došla k názoru, že to pravděpodobně skutečně stojí za opravu, nebo dokonce za smazání. Co se týče doteku prstů na duši, prsty tam byly za prvé jako náznak té nevědomosti, bezprostřednosti, jen lhostejné letmé „pohlazení“ na duši a také proto, že právě pomocí prstů se propojuje hudebník s nástrojem, jedná-li se samozřejmě o nástroj tohoto typu a ne třeba o flétnu (ovšem i tam prsty hrají důležitou roli). Je ovšem pravda, že prsty symbolizují právě to fyzické propojení hudebníka a nástroje a proto je vyhodím, aby nedošlo k nedorozumění a bylo, jak jste řekl,jasné, že se jedná o jinou hru než v poslední sloce.
A co se týče odpovědi na poslední komentář: O čistě erotickou lyriku se nejedná, jak už jste pravděpodobně pochopil, když jsem vypustila ty prsty. A na vaše otázky vám odpovím také otázkou: Je vážně natolik důležité, z čeho pramení ta nespokojenost ženy-básnického subjektu? Řekněme, že se žena-básnický subjekt, nacházela v situaci, kdy věděla, že vzájemný vztah básnického subjektu a adresáta je v nepořádku, něco je špatně, neví co, začne okolo sebe kopat, nedaří se jí najít chybu u sebe, tak nakonec v duchu obviní druhou osobu. Což je samozřejmě špatně, proto byla báseň nevyrovnaná a.... ach jo. Tímto se tedy omlouvám Jayjayovi. I když s jeho výkladem nemůžu na stoprocent souhlasit a zdálo se mi to celé příliš přehnané, teď už alespoň vím, o čem mluvil. Tak jo. Nevyrovnané emoce a zmatek v hlavě i srdci. Ale aspoň jsem si díky vám uvědomila spoustu věcí, které mi předtím nedocházely a ani dojít nemohly, neboť jsem měla naprosto zatemněnou hlavu. Tak díky vám – můj dík! Opravdu.
P.S. Nemám už sílu zase mazat, co jsem předtím nahoře psala, nemám chuť to ani přepisovat, tak aspoň uvidíte můj vnitřní vývoj při psaní tohoto komentáře.)
12.01.2012 - 16:368loner: Děkuji za kompliment! Pokusím se udělat vše proto, aby to tak dopadlo:)
11.01.2012 - 18:318ochutnám, co jsem si sama zakázala? Hm...tajně v duchu propojím naše vědomí? ....to je krásné, u mě dobrý:))
