Nevnímám to jako báseň. Prostě jen zachycenou myšlenku o životě jako domě s výtahem. V dětství jsem žil v paneláku. Dlouho se mi pak zdály zlé sny, že sice ve výtahu zmáčknu správné číslo, ale výtah mě odveze, kam on chce a nikdy domů, do mého patra. Třebas i do patra, které v tom domě vůbec nemá být a já pak musím bloudit po schodech a nevím, ve kterém patře zrovna vůbec jsem. Výtah je ve snovém světě konkrétní symbol jisté stránky života. Tvůj výtah tě snad ještě poslouchá. I když život takový není. Neovládáš ho v té míře, jak bys chtěla. A je to on - výtah - kdo rozhoduje, kam tě zaveze a je jen na tobě, jak se tam zachováš, s jakým úspěchem pořídíš. Dá se to nějak ošulit? Možná - je lepší nejezdit výtahem sama, ale s někým. Být na ten neovladatelný výtah dva. Hned je to zábavnější.