 |
 24.05.2008
40, muž, maringotka |
komentáře k dílům uživatele :
19.02.2019 - 09:25
10Přečíst si svou starou báseň, to je jak číst něco nového. Jednou jsme spali v chatce na ostrohu jménem Rudolfův kámen, doporučuji, výhledy, kde jsou super západy Slunce. Ráno nás chytnul strážce, naštěstí už dole, tak jsme mu zalhali, že jsme spali před hranicí NP, nakonec jsme ještě dobře pokecali. Tohle je asi o jiném ostrohu. Nebo nevím, to jen tak, aby řeč nestála, že se mi dokonce líbí vlastní věc, ach, to je tak pokrytecké. Jaro, pojď nám. To byl komentář pro LadyLobu, jen jsem jí zapomněl zaškrtnout. Pfff.
19.02.2019 - 08:472Kleriska.KX: Díky, jsi statečná, že jsi se dostala až k té poslední! Máš bobříka odvahy.
19.02.2019 - 08:445none: Nevadí, opakování je prý matka moudrosti. Opájím se tu vlastní dokonalostí, jsem z toho úplně na plech. Né, fakt, díky moc, ono asi totiž ponejvíce záleží na tom, kdo to čte, jak je naladěn a tááák nóóó.
18.02.2019 - 16:165Homére, asi se budu opakovat, ale ty ses s tou poezií v sobě už narodil. Takových je málo.
15.02.2019 - 19:295...hlavně , když jsou vytížené, ruce...připomenul jsi mi moji starou básničku o kokonu
Ten věčný smutek starých stromů
něžně hruď objímá
pavučinou
z tisíce věží
chci jen spát
ležím
v stínu kapek lží
nymfa schovaná do kokonu
Ten věčný smutek starých stromů
něžně hruď objímá
pavučinou
z tisíce věží
chci jen spát
ležím
v stínu kapek lží
nymfa schovaná do kokonu
14.02.2019 - 22:185Baví mě, hlavně první sloka, možná by mi stačila. Má fajn hravá místa - konzervy na nervy, cibule z bledule... a v druhé časti motání do kokonu nožkami denního shonu je taky bezva. Závěr mě mate, je pro mě na jiné vlně.
14.02.2019 - 18:285A přesto žít nás baví, zejména když jsme hraví :) Pobavilo, díky.
13.02.2019 - 07:342posledni odstavec je top - zamilovala jsem se
( ted k tomu slysim i Tvuj hlas )
( ted k tomu slysim i Tvuj hlas )
12.02.2019 - 23:532Poe a havran, co zobák k srdci přikládá...už víckrát ne...nezatančíš...tuhle mám ráda
12.02.2019 - 23:244...podej si los a sol dál, do kořenů kosodřevin bandasku s kafem a ... kosi vymíraj, my porád nějak žijem...
12.02.2019 - 14:142monere: Tak to je hezké, to to musíte mít v životě pestré. Divné, jako to má každý druhý. Nevím, co tu melu, každopádně díky.
11.02.2019 - 11:503S tímto se peru posledních pár let.. myšlenka je naprosto skvělá, díky za báseň!
08.02.2019 - 12:412Nežije už víc než 150 let a na pohřeb mu přišli 4 lidi. V dobách, kdy se poezií ještě dalo proslavit. Asi tak.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
