Za mňa pútavé a má to krásu pre drobné detaily. Len trošičku miestami nejasná situácia, ale aj tak je to dobré.

Převážně neškodná. Povídka se mí moc líbí, ale souhlas. Děj se sice posouvá rychle dopředu, ale nevím kam. Pochopil jsem to, až když Ruvko vstoupil na stezku. Nakonec když jsem povídku četl podruhé, tak je mi jasné, že je to záměrné. Líbí se mi to a pěkná hra se slovy. Díky a přeji hezký den. Miras.

človiček: Děkuju, tohle jsem potřebovala vědět.

Orionka: Zvažovala jsem, jestli pokračovat i po projití branou. Následující děj jsem si v pár bodech promyslela, ale připadal mi navíc. Možná by textu pomohla jedna dvě věty, které by víc nastínily situaci. Možná konec dopsat do chvíle, kdy by si chlapec uvědomil hroznou skutečnost.

Do nějakých úprav se dam až s časovým odstupem.

Zjištění, že je text informačně nedostatečný, je pro mě důležité – díky.

Ano, chlapec je obětovaný.
Mým cílem bylo vyprávění z pohledu chlapce ve věku cca 8 let. Tomu jsem se snažila uzpůsobit jazyk. Šlo mi o kontrast mezi nevědomým chlapcem a rodinou. Chlapec neví, co ho čeká, a vnímá to pozitivně. Nicméně si všímá neobvyklého chování. Dospělí vědí, že bude obětovaný. Chtěla jsem nastolit znepokojivou atmosféru – jednak skrz chování postav, jednak tím, že čtenář tuší nebo ví, že kluka nečeká nic dobrého. Ale kluk to netuší. Inspiraci jsem hledala trochu u Lovecrafta.

Píšeš výborně, je to čtivé, ty krátké věty rychle posouvají děj dál. Byl by to pěkný úvod delšího příběhu, jako samostatná povídka je to pro mě informačně nedostatečné. Musím si domýšlet až moc, i když chápu, že je chudák chlapec vyvolený k nějaké oběti.

Nálada vykreslená dobře, ale pointu jsem neodhalil...