Můra73: Nevim no, ja nejsem na stejne vlne....

Mně se líbí první i třetí - chápu, že slovo "sám" je v prvním textu vlastně hodnotícím stanoviskem lyrického subjektu, ale tady mi to nijak nepřekáží.

Poslední text stojí a padá na tom, že "slova proměnění" nejsou verbální metaforou církevního procesu, ale ustáleným spojením popisujícím ten proces - pokud by to byla metafora, byl by problém, ale ustálené spojení je v pořádku. Navíc je tam i mnoho dalších dílčích momentů - například dvě svíce nepřímo odkazují na přijímání pod obojí, plus samozřejmě ta hra světel a "oheň ve víně" v kontextu "proměny". Zajímavý text.

PS: pokud by "slova proměnění" nebyla ustáleným spojením, pak bych doporučoval změnu, například na "proměňování"

Nevím, jak byly text původně, Druhý je v mém vnímání fajn.

Gora:Díky za kritiku. Pokusil jsem se první verš změnit. Slovo "sám" už je možná přijatelnější, než "osamělost", která vyjadřuje subjektivní pocit.

Karpatský: Třetí haiku jsem se pokusil dovysvětlit v poznámce.

druhé ma najviac oslovilo aj pre ten nádych metafory ale metafora to pritom vlastne nie je

v prvom, a je to možno len môj osobný problém, by mi tú atmosféru miesto všeobecnejšieho pojmu ráno v súvislosti s hviezdami viac umocnili časovo užšie výrazy ako brieždenie, úsvit či svitanie

tretiemu, priznám sa, nerozumiem

Přidala bych se s názorem k Zinimu. Osamělost i proměnění by se snad daly vyjádřit jinak...
Senrju se svítícím obojkem je bezvadné.
První mě nadchlo. Je nádherné /i s osamělostí.../. Třetí je skvělý postřeh s mystikou...

Ziny: Ziny je u mně na stanici a hned vznesl námitky, které sem nechtěl psát. Především "slova proměnění". Ziny mi řekl, že mu to zavání metaforou. Tady bude zapotřebí uvést vysvětlivku. Slova proměnění, jinak konsekrační slova pronáší kněz nad hostií a poté nad kalichem během eucharistie. A dále: "ranní osamělost". Je takový zápis subjektivním sdělením? Zajímal by mě názor druhých haikuistů.

Za mně senrju, ale s nábojem.

Můra73: Ne ne, já jsem kýchl, zavadil jsem přitom nosem o stránku s básní, zůstala tam po něm šmouha, protože jsem předtím zatápěl v kamnech a měl jsem nos od mouru :-). No možná bych měl tohle dílko učinit více srozumitelným. Musím nad tím ještě zapřemýšlet.

No tohle, Romane! Smrkat do básně! A snad ses s ní dokonce chystal zatopit?! :D... Ohrnuješ frňáček nad surrealismem? :)

všechna jsou výborná

Miro Sparkus: Máš pravdu, že má haiku formální požadavky a 5-7-5 mezi ně patří, ale mnohem podstatnější jsou formálně/obsahové požadavky na "filozofické" úrovni textu. Proto je taky tak těžké napsat dobré haiku. Darmošlap se netají tím, že píše free-form haiku, ale pokud jde o filozofickou rovinu textu, má optiku nastavenou velmi správně, takže se o haiku docela určitě jedná.

Moc se mi líbí první text - živě se mi za ním vybavuje příběh (máme ho doma ob den), který je vlastně zamlčený, ale přesto zřejmý. Líbí se mi, jak si to haiku hraje s výpustkou a nutí čtenáře přemýšlet.

veľmi sa mi páči posledné, aj prvé dve pavúčie vydarené

Kých mě hodně pobavilo, myší zoubky zježily:-), skvělé dětské dokonce připomnělo příhodu z dětství synka...jenom druhé je pro mě trochu nejasné a obsahově slabší. Bezva dílka free formy. Děti jsou věčnou inspirací.

Z téhle formy jsem trochu zmaten. Žádný odborník na haiku nejsem, ale měl jsem za to, že haiku se tvoří ze slabik 5-7-5, což tady není ani v jedné ze slok :-/

Dvojka takhle skvělá

Gora: Máš pravdu, ano, v souvislosti s tmou je to zdvojení. I když nastavovat ruku dešti bych mohl i za dne. V té tmě jsem ale nevěděl, zda prší. Jen jsem věděl, že má pršet. Tak jsem tu ruku vystrčil z okna. Díky za pozornost.

Karpatský: Díky. Neslyšel jsem ten déšť, protože jsem byl zrovna ve čtvrtém patře v paneláku. A pod oknem nebyly stromy. Možná mi i slábne sluch. :-)

Jo, první je bezva.