kmotrov: Díky, Kmotrove, za kritiku. To první haiku je tak trochu cvičením na zpřítomnění minulého času. Z bíla sněhu zbyla jen bílá chudobka. Samozřejmě, to, že před pár dny ležel na louce sníh, nesu ve své paměti. Ale nějak se vždy té minulosti dotýkáme, teď mě napadá haiku, kde si básník zranil chodidlo o hřeben své zemřelé ženy. To, že zemřela, nese básník také ve své paměti. Na druhou stranu to není vydedukované. Že jde o zemřelou ženu či o včerejší sníh je skutečnost.

Ještě k prvnímu:
Přiznám se že mě tolik neoslovilo. Nevím jestli větou před pár dny sníh nevstupuješ příliš do textu. Je tu něco co je dnes a něco co bylo, co je mimo přítomný obraz.

Karpatský: Zdravím. Já měl v tom haiku původně sedmikráska, ale přišlo mi to nějak dlouhé, třebaže nebazíruju na počtu slabik. Navíc ta chudobka evokuje cosi zranitelného, křehkého a prostého, jako bývají zranitelní chudí lidé. Díval jsem se na vaši slovenskou chudôbku, je synonymem pro bídu, nemajetnou vrstvu obyvatelstva ale i ubohost. Navíc je to i žlutá květina (chudôbka vždyzelená, Draba aizoides), česky chudina vždyzelená. Naše sedmikráska chudobka (Bellis perrenis) je drobný bílý kvítek, který, jakmile je pár dní nadprůměrná teplota, vykvete třeba i v lednu. Asi se v tom haiku vrátím k sedmikrásce, navíc mi nedošlo, že chudobka evokuje Karafiátovy Broučky, a to jsem neměl v úmyslu.

Krásně jsem si představila obě dvě. To druhé ve mně zanechalo silnější stopu :).

Libi

Prvé ma trošku pomýlilo, kým som si nevygúglil že česká chudobka nie je naša chudôbka. Do druhého by sa s kúskom fantázie vošla aj poviedka.

Kontrast ve druhém je velmi působivý. Navíc rozvíjí fantazii, oblíbená písnička někoho kdo tu už není?
Super.

první mi evokuje broučky, to druhé je velmi úderné, super

Hezké .

Povedené, líbí se mi.

atmosféra neskutečná...

Chudobka je vděčné slovo i téma.
Trubka mi vyrazila dech, je to skvělé haiku.

mám ráda Redla, třeba takový song Zafůkané je moc fajn, tak si to tak ladím do známých kulis. :)

Jo. Už nám mrzne.

Hezké zimní haiku.

Zaznamenané haiku sú v podstate istým spôsobom aj životopisom, aj keď vo fragmentoch. Z týchto dvoch sa mi obzvlášť páči prvé, vnímam v ňom viac nedopovedaného a teda aj viac priestoru pre mňa ako čitateľa.

Včera jsem, Romane, na smrku před domem pozorovala velikou kapku na smrku... a vida, dnes čtu, jak jsi podobný námět pěkně cvrnknutím oživil:-)
Tvá haiku jsou vždy životná a tím blízká.

Magdon mi na mail poslal zajímavý pohled na první haiku: "K tomu prvnímu bych jen chtěl poznamenat, že nikdy nekoukáš na stejné hvězdy, nikdy nevidíš stejný východ slunce."

Darmošlap1960: změna k lepšímu...tedy za mne.

Jen stručně: líbí.