Mně se teda moc líbí konec - dokolečka dokola, dokud nezvracím. Úplně mě to vrátí na zem. Super.

Jsou věci které fungují. Doplňkové barvy, třeba modrá a oranžová, působí příjemně na psychiku, jedna musí mít dominanci. Je to alfa a omega barevné fotografie. Taky zjednodušení. I v tvém zajímavém textu bych zjednodušil.

...Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem...
(vypustil jsem to nebe)
...krása
které ujíždím
protože musím?...
Tohle bych vypustil úplně. Nikdy v básni nevyslovuj pocity, čtenář je musí najít mezi řádky.

------------------------------------------

Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem

ten kontrast velkoleposti a pakárny hladových chvil...
Z těch dnů
kdy modřiny a nebe hrály stejnou barvou
měly stejné nálady i štětce
zůstalo ve mně
o něco víc

-----------------------------------------------------

Jeden slavný básník řekl, že když napíše báseň odsekává z ní pak druhé hlavy, třetí, čtvrté ruce...

Vítej. Vůbec to není špatný, lehce bluesový nádech, celkem neotřelý. Líbí se mi nedořečenost v:
...který svede do slepý.

Když to rozsekám čte se mi to líp. Třeba takhle:

D
E
F
I
C
I
T
Y
znají zkratky k citům
které sytí

avšak vedou na scestí

kde je další deficit
který svede do slepý

kde je další deficit…

Dokolečka dokola
ochutnávám pocity

jak dorty

dokud nezvracím.

Povedla se.

Dost dobrý, originální, hlavně první dvě třetiny...

Skvělý. "švestkové nebe s pomerančovým západem" - paráda

Díky za zpětnou vazbu :-)

Nádhera

Celkově zajímavý text s nebeskou metaforou... ukončila bych předposledním veršem... abych se vyhnula opakování již řečeného a nechala doznít trochu tajemna.
Ne moc šikovný vnímám také druhý verš.
Jinak solidní!