Jj, láska časem mění svoji podobu, upouští od vnější podoby zdobené prvky zamilovanosti a stává se něčím hlouběji ukotveným tam uvnitř. Jenže ten, kdo si příliš zvykl na její vnější, mnohem něžnější podobu, má někdy problém s tím, že z křehké princezny je náhle samostatná královna a jeho oči nevidí tu skutečnou pravou krásu! Ostatně té je třeba se spíše jen dotýkat srdcem a vnímat ji svým vnitřním zrakem. Náhle jakoby každý z těch dvou mluvil jiným jazykem lásky, ač tam uvnitř ten oheň stále plápolá! :-)))

Něžně mazlivá! Jo, mně tam žádná slabika nechybí, tedy na konci poslední sloky, Ve 2. a 4. bych tu připomínku bral. Taky se zamýšlím nad mě, já bych asi dával spíše mne, na druhou stranu - když vzpomenu na školní pomůcku: Dosadit si tvar slova Ty, tak to vypadá správně.:-)))

Lenča: Někdy se sám sebe tážu, zda-li jsem to já, kdo k stáru nějak špatně slyší či to jen intuice má (snad jen dočasné!) problémy s hlasivkami...:-(

Hezký začátek :-) Přišlo mi sice od té dívčiny trošku lehkomyslné, nasednout k tomu neznámému do auta, ale naštěstí se z něj žádný úchyl nevyklubal :-) Asi osudové setkání... Těším se na pokračování!

Lenča: Co záleží na formě, když oslovuje obsah? Nejsem literární kritik, tak jen asi se zarazím u konce prvního verše: Potisícé? Já bych to viděl na: Potisící...
Ale jinak je fajn, že se máš ráda. To já už někdy taky...A snad i pár lidiček okolo! Mám dojem, že k nim už řadím i Tebe...
Jo, před touhle básní jsem už koukal i na první kapitolu Tvého nového románu a naladilo mne to na trochu romantickou vlnu a probudilo něžné a dávno zapomenuté vzpomínky. :-)
A aktuální počet Tvých dílek mi připomněl jeden moc krásný rok: To jsem se stal prvně otcem...:-D

Hezké, ale když se na to podívám realistickým okem, myslím si, že by si pětadvacetiletý muž neměl co říci s šestnáctiletou dívčinou. Ale jinak je to takové hezky letně svěží :)

Tak to je ono, ten slíbený románek? Je to hezký! A fakt máš ráda oříškovou zmrzlinu? Já si ji taky často dával...:§)

Yana: Jj, závěr mi "přišel" jako první. Jsme v tom všichni :))
Díky za komentář :)

Slavo B: To je fakt, že dokonalost je nudná :D Jen jsem si představila, jak to píšu na koleně a k tomu za běhu. Tak TO bych fakt nedala :D Ale pravdou je, že mi verše přicházejí jen tak během obyčejných denních starostí a radostí :)
Děkuji, jsem ráda, že se líbí :)

jo, je to fajn, takové...milé, zjistit že se nám to stává všem, v závěru jsem se pousmála, je to příjemné zjištění

no a co že něco nesedí, vždyť o tom to je. Dokonalost je nudná. Nejde všechno dělat podle pravítka a šablony. Mě se to líbí, opravdové, úplně vidím jak to vznikalo někde na koleně, za běhu.

Mamka: A některé chyby nás asi fakt baví, páč do nich jdeme opakovaně :D

vanovaso: Jé, děkuji, to mě moc zahřálo :) Taky Tě mám ráda .)
Nevím, kde se to bere, připadám si nějak víc napojená, momentálně, někam, na něco... :D

Chybami se člověk učí. Stále...

I já tě mám ráda...tolik neustálé inspirace...kde ji bereš? :-)

koiška: Děkuji za krásný komentář :) Věřím, že jednou to dokážeme.

Lenča:Život nás nešetří, rozdává rány překážky hází pod nohy a my, chybujeme a jednou budeme sčítat i odčítat své skutky.
A pak se budeme muset se vším vyrovnat , smířit se a odpustit sami sobě i ostatním. Jen to bude chtít kus odvahy.

Lenča: Nj, nikdo není dokonalý a žádné odpuštění, hlavně sobě, nemusí být úplné! Ty si třeba přečteš nějakou knihu o pozitivním myšlení, to odpuštění je v každé na prvním místě, jenže pak zase přijde krize a staré viny se vrací jak Lítice!:-)

misháá: Holt jsme všichni lidi :) Díky, jsem ráda, že se líbí.

Amelie M.: Dnes už píšu trochu stručněji, ale nechala jsem ji v tom původním stavu.
Díky, jsem ráda, že Tě oslovila :)