Jung měl před první světovou válkou cosi jako jasnozřivé tušení, co se bude dít. V Červené knize to dost prapodivným způsobem vysvětluje jazykem symbolů, archetypů. Pochopil jsem z toho, že člověk, je jedno, jestli hodný nebo zlý, je jakousi neuchopitelnou částí vědomí spojen s kolektivem - kolektivní vědomí, jako ve Star treku u Borgů. A není jisté, jestli tohle nadvědomí ovlivňuje tohoto jedince, nebo tento jedinec ovlivňuje toto kolektivní vědomí, ale před světovou válkou se lidé těšili na vojnu, nebo se jí naopak tak báli, že doufali že přijde a jejich nejčernější obavy naplní. Zbrojilo se, rostl nacionalismus a paranoia, vše směřovalo k vyvrcholení, ke katastrofě řeckého dramatu, ve kterém žádné deus ex machina nehrozilo. A Jung se to nějak dovtípil. A pak se to také uskutečnilo. Nebylo vyhnutí. Z bídy velké část populace a příliš okatého blahobytu hrstky šťastlivců vzniká časem tenze, která ústí v revoluci. Jako na konci 18. století ve Francii, jako na konci 80. let v Československu. Latentní duch nabere takové intenzity, že jedinec ztrácí kontrolu nad svým chováním a nechává se strhnout převládajícím trendem. Je jako ten pes ve tvé básničce. Není to hodný ani a priori zlý pes, jen plní úkol - žene štvanou zvěř do pekel. Ale kdyby byla štvaná zvěř silnější, štval by tento pes v její prospěch ony honce. Co bude dál? Politici jsou horší a horší, přestože se lidé snaží zvolit si vždy lepší politiky než před tím. Zbrojí se jako o závod, proč? Copak mír potřebuje zbraně? Jaký to paradox! Co by vyčetl Jung z chování archetypů dnešní doby? A nebyl to koneckonců taky jen blázen?

Tohle je skvělý čtení. Poodkrývání...míst...který si nosíme v sobě...

gajda: Tahle reference je konkrétně kradená od Virginie Woolf a Mary Oliver; dva a půl roku anglické filologie už si neodpářu.

Nejen, že máš těžké básně k pochopení, ještě to napíšeš v angličtině. Já chodil do jazykové třídy a ajnu jsem měl od třetí třídy až do druháku na doktorském a bojuju s ní statečně dodnes... divoké husy co by daly podzimu smysl, to je hezké. Ale ony odletí a jediné co z podzimu zbyde je pár mrazivých dní před zimou.

gajda: Přesto je to jediná možnost pohybu - mezistav, liminalita. Cestou někam jsi vždycky mezi; přesto nejsi míň, jen jinde, hůř se čteš - pocestný, poutník, vandrák a vagabund. Ne nadarmo se strašidla a čerti vyskytují na křižovatkách.

Pěkné. Asi nejpříjemněji jsem zakopl o tu polovičatou bytost v předposlední sloce. Ta ten qeer nakousla asi nejzřetelněji, ale v takovém jakoby negativním smyslu. Neúplnost JE negativní.

Neu: já teď nevím jestli píšu fakt tak nesrozumitelně že mám přidávat poznámkový aparát, nebo to nechat být. Nicméně: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Multimodal_distribution

Darko to dobře vystihl. Většinu času nevím, která bije, ale ty obrazy jsou super. Prsa taky.

Darko: to mě těší, šlo mi hlavně o to komunikovat pocit, radost někde mimo vyznačený svět

Myslím, že vobec nechapem, ale veľmi sa mi páčia ukázané obrazy, celkom zvláštnym spôsobom uspokojivé.

Orionka: Díky, nějakou dobu mi to leželo v šuplíku a konec jsem dopsala teď nedávno

Krásný a silný, konec vtipnej, i když hořce.

To jsou ty mantinely společnosti, do kterých narážíme už v dětství. No... spíš ty mantinely narážejí do nás. Schválně.

Číta sa to ladným hlasom.

hurts with a familiar taste.

Orionka: od slova projekce, projikovat si - promítat si do věcí něco svého co tam reálně nemusí být; pojem z psychoanalýzy, zdomácnělý v psychologickém žargonu v poněkud rozvolněnější podobě než je původní úzus taťky Freuda

Co je neprojikovat?

Supr!

jo, takhle tomu víc rozumím a líp se to chápe i čte. Možná že by se hodila anotace. Nebo jenom mně ? :-D

Neu: o tom že najít v historii osoby které sdílejí nějaký aspekt tvé intimní zkušenosti je krásný zážitek, poznat kousek sebe a vědět jé, nejsem sám kdo to takhle má, někdo kdysi dávno cítil něco podobného