Mňam...

Už nakvitají,jan aby mraz je neutl mačetou.
Jádra jsou zrádná.

Napsat báseň s velkým B na takové téma je opravdové umění, a vypovídá o inteligenci a poetickém umu

Mně se náhodou líbí moc. Forma i myšlenka, zvláštní tíha v ní je.

Téma fajn, ale in my Humble opinion - aby to mělo obsah - utrpěla báseň na lehkosti

Hm, to bude jen optický klam. Newtonovský zákon zachování hmoty říká jasně, že i když se budou Holanďani na těch svých kolech brodit po krk ve vodě, že vody je pořád stejně. Jen jí trochu víc roztálo, no.

kmotrov: ne nadarmo jako první spálili knihy magnuse hirschfelda

kmotrov: nechci nic vědět, ale tušení se bránit nedá. ne nadarmo mám na srdci růžový trojúhelník.

kmotrov: tak ono to je o jakékoli situaci přiblížení a sebeodhalení, které je spojené se zranitelností

Zajímavá..

Když budu upřímný...
Přijde mi to jako setkání se seznamky, to jméno na ven co nevadí že se umaže a pak ta vlastní kůže o které nevíš, jak ji protějšek vezme. . Z téhle perpektivy to je zajímavé.

puero: myslím, že bychom neměli být důslední příliš. mechanistické pojetí světa je smrt vůle - there is a crack, a crack in everything, that's how the light gets in.

Na zajímavou myšlenku podanou básnickým jazykem ti stačilo šest řádků. To je umění!

Zajímavé. Ale říkám si, máme-li být důslední - co ta čárka za ale ne. Když ji dáš pryč - máme-li být důslední - první řádek se rozpadne do nejistoty, k čemu se ten zápor má vlastně vázat. No a v důsledku této nedůslednosti vztyčují své ježaté mrkvovité ukazováčky a prostředníčky kritici, aby, abychom byli důslední, důsledně vyžadovali odpověď na důvod této nedůslednoti. No a samozřejmě Shakespearovská otázka Romeovy růže, že. Nebo to byl Eco? Co je vůbec po jménu, když je třeba jít s kůží na trh a umět se prodat.

Bez obav.

Hezky vyjádřeno, to mě baví. Jsem ráda, že tady po letech potkávám staré známé – a je jedno s jakým jménem :)

K Anotaci: Víš to dřív než ostatní?

Kdysi jsem hodně studoval Artemidorův snář. Černý pes ve snu představuje otevřenou agresi.

Máš namysli hnědou barvu košil?

Mám rád poezii se symbolickými náznaky.

Jung měl před první světovou válkou cosi jako jasnozřivé tušení, co se bude dít. V Červené knize to dost prapodivným způsobem vysvětluje jazykem symbolů, archetypů. Pochopil jsem z toho, že člověk, je jedno, jestli hodný nebo zlý, je jakousi neuchopitelnou částí vědomí spojen s kolektivem - kolektivní vědomí, jako ve Star treku u Borgů. A není jisté, jestli tohle nadvědomí ovlivňuje tohoto jedince, nebo tento jedinec ovlivňuje toto kolektivní vědomí, ale před světovou válkou se lidé těšili na vojnu, nebo se jí naopak tak báli, že doufali že přijde a jejich nejčernější obavy naplní. Zbrojilo se, rostl nacionalismus a paranoia, vše směřovalo k vyvrcholení, ke katastrofě řeckého dramatu, ve kterém žádné deus ex machina nehrozilo. A Jung se to nějak dovtípil. A pak se to také uskutečnilo. Nebylo vyhnutí. Z bídy velké část populace a příliš okatého blahobytu hrstky šťastlivců vzniká časem tenze, která ústí v revoluci. Jako na konci 18. století ve Francii, jako na konci 80. let v Československu. Latentní duch nabere takové intenzity, že jedinec ztrácí kontrolu nad svým chováním a nechává se strhnout převládajícím trendem. Je jako ten pes ve tvé básničce. Není to hodný ani a priori zlý pes, jen plní úkol - žene štvanou zvěř do pekel. Ale kdyby byla štvaná zvěř silnější, štval by tento pes v její prospěch ony honce. Co bude dál? Politici jsou horší a horší, přestože se lidé snaží zvolit si vždy lepší politiky než před tím. Zbrojí se jako o závod, proč? Copak mír potřebuje zbraně? Jaký to paradox! Co by vyčetl Jung z chování archetypů dnešní doby? A nebyl to koneckonců taky jen blázen?

Tohle je skvělý čtení. Poodkrývání...míst...který si nosíme v sobě...

gajda: Tahle reference je konkrétně kradená od Virginie Woolf a Mary Oliver; dva a půl roku anglické filologie už si neodpářu.