Taky mi teď psaní nejde, není pro to správné prostředí. Tady toto se ale povedlo. :-)

pěkné

KubajZ: No právě že nejde! O tom to je, ale tak neva, každopádně díky za reakci :-)

Opravdu pěkné! Aspoň to psaní jde pořád...

hi hi, jsem na tom podobně

Thesssinka: Moc děkuji :).

Ta je moc hezká, dýchá z ní velká pohoda

jít vstříct budoucnosti, ať je jakákoliv, to obdivuji :)

Orionko, trefila ses mi do noty, tohle mě baví. Jen malá technická poznámka :-) : úzkosti/ do kosti/ žádosti/ z milost- sedí, nosí/ prosí - taky, ale s těmi předešlými rýmy, se kterými se to rýmovat asi nemá, to vytváří díky sykavkám takový jakoby "falešný rým", nějaké "tvrdé" souhlásky" a krátké samohlásky např. drhne/ vrhne", což je samozřejmě blbost, by mi sedly líp. Možná. Možná mám něco s ušimama. :-)

Orionka: o tom nepochybuji :-) Spíš jsem to napsala proto, že jsem ji slupla jako malinu. Ale pak jsem si říkala... sakryš, zamyslela jsem se nad ní vůbec, nebo se jen nechala unášet tím, že je taková příjemně úderná? Tak jsem přečetla znovu. ;-)

Umouněnka: Dík :-). Ale psala jsem to víc než pět minut, fakt... ;-).

Fajnové. Taková pětiminutovka a přitom jsem si ji musela přečíst dvakrát. :-)

Megynka: Děkuji za zastavení i za komentář :).

Megynka: Děkuji :). A máš asi pravdu, ty první dvě se povedly víc.

První dvě sloky se mi moc líbí :)

Na konci mě drobet zamrazilo :D každopádně líbí ;)

speranza5: Děkuji.

moc hezká, líbí se mi...

Yana: Moc děkuji za komentář. Drsné procitnutí v závěru je záměr. Je to o tom, že na zemi je možná trochu nuda, ale bezpečno, zatímco z výšek se padá... ale myslím, že jsi to pochopila, jako vždycky :).

až mě zamrazilo v závěru, tančím si mezi řádky, skoro se vznáším a najednou poprava, vím že zdůrazňuješ že tvé básně jsou výplodem fantazie, ale...stejně je z nich cítit prožité, líbí se mi obsahem i stylem, hravě mě vede celou básní až k procitnutí