taron: Zkusím objasnit. Měla to být polemika s moudry typu "trnitá je cesta ke štěstí". A taky s libováním si v depresi, kterého jsem tady občas svědkem. Zachmuřený básník si vědomě (nebo možná už podvědomě) volí obtížnější cestu a namlouvá si, že pro jeho složitou osobnost je právě tahle nejlepší, protože vede do hloubky, k opravdovosti, sice bolavé, ale pořád lepší, než to plytké a obyčejné, co mají ostatní.... Teď trochu přeháním, ale občas mám z některých děl tady tenhle pocit. A tohle je reakce. :)

ne, že bych nechtěla komentovat, ale jsem z toho tak zmatená, že opravdu si netroufám formulovat, co jsi nám tím chtěla sdělit, vyvolává to ve mě protichůdné emoce, takže to nechám uležet a počkám si na více komentů... pak možná pochopím, možná mě i něco napadne, co a jak argumentovat ...:) - filozofuji :)

nojo, já Damkovou sjela rychle jen na tel.. :) tak jsem se ani nestihla vyjádřit a už vzala kramle.. tak příště :)))

Sucháč: Ne :). Nejsem zase takový znalec jeho díla, takže mě ani nenapadá, co by mě asi mělo napadat. Jak jsi na to přišel?

Nohavica?

vanovaso: Přesně tak, navíc štěstí může být pro každého něco jiného. A třeba ten, kdo říká, že ho nezná, je vlastně mnohem šťastnější než jiný, kdo už na štěstí jenom vzpomíná. Určitě není univerzální recept a právě to jsem chtěla říci. Možná trochu nesrozumitelně :).

Nikdo nevíme kudy se jde za štěstím, ale proč by nutně musela být cesta lemovaná trním... a co je štěstí? Snad jen naše uvědomění, že ho jsme ho potkali , ale k tomu nutně nemusíme trpět...

No právě, neví, ale všem bude tvrdit, že ví, aby si nepřipadala tak blbě :). (Damková je v servisu, ještě potřebovala opravit. Aspoň už vím, kdo byl její jediný čtenář :))

Zbedovana preci ale vubec nevi, kudy se jde za stestim.. (kam zmizela Domkova?)

Homér: Díky za návštěvu.

Fajn

Anonymus: dík ;-)

Hehe kritička jsi dobrá a básničkářka též. O:-)

Orionka: to by ses divila...

Sucháč: Díky. Taky mám z té prostřední nejlepší pocit.

Sucháč: Velcí kluci ale už vůbec nepláčou... to máte fakt blbý... :)

Psavec: No jo, život je někdy mrcha.

korálek: děkuji :)

Na tento druh poezie je potřeba dávat hodně velký pozor, aby člověk nesklouzl do prvoplánované "agitky" To se Ti, bohudík, nepodařilo, i když ses, hlavně v první a třetí sloce trochu přiblížila...ale ta prostřední je skvělá...

Trochu jsem v tom "poskakoval" ale je to hezký...a není to poučný, jen postesknutí...kolikrát sám tohle zažívám, ač rodu mužského... :-)