Líbí se mi pointa díla, která se dá velmi obecně aplikovat. Mnohdy hodnotíme jakýkoli výkon v těch absolutních měřítkách a neuvědomujeme si jeho individuální a aktuální hodnotu. A neplatí to jistě jen ve sportu. :)

taron: Ono to tam není přímo řečeno, ale hrdina povídky asi míval smůlu častěji a nechtěl zase znova vysvětlovat, proč nemůže podat maximální výkon, tentokrát se s tím chtěl poprat. Ale zřejmě neudělal dobře, přízeň davu je pomíjivá a člověk se nekdy ani při nejlepších úmyslech a největší snaze nezavděčí. Dík za komentář :).

No jo no, lidé něco očekávají a když se očekávání nesplní, pak...
známe to všichni, já taky něco očekávám a když mi to ten protějšek nesplní, tak se zlobím, ne však na dlouho.
Nebylo by příště špatné raději nechat vyhlásit svou indispozici. Taky se mi stalo, že jsem jela na koncert a očekávala zpěv jedné vynikající zpěvačky, ale omluvila se ...a zazpívala jen jednou, sic mi to nestačilo, tak jsem to chápala a nadávala na chřipku, ne na člověka.

Olivka: Děkuji za návštěvu i za komentář.

Pekne, libi se mi to.

Amelie M.: Moc děkuji. Ale šuplíček je prázdný, ani tohle jsem z něj netahala... zdálo se mi to dneska ve snu :)

ano, ti, kterých se to netýká, vědí vždy vše nejlépe.. závěr je naprosto super.. vidím v něm vícero poselství.. ale i to vítězství sama nad sebou, se mi moc líbí..

jestli máš ještě něco v šuplíčku, těším se na další ;)

Orionka: Romanopisectví jsou galeje, próza je nelítosná otrokářka, ale stojí to za to. A ten pocit, když to pak dopíšeš... to se nedá popsat ;-)
A jop ještě jsem chtěla říct, ten utnutej konec se mi líbil ;-)

Amelie M.: Teda děkuju, tos mě moc potěšila. Že bych se fakt do něčeho delšího pustila? :) Jenže básničky jsou rychlejší a svádí mě ;-)
Každopádně to je velké povzbuzení, díky!

Máta: Dík :)

příjemné překvapení a vybočení z básní orionko, tahle povídka.. moc se mi líbí, vážně moc.. a myslím, že je krutě reálná.. v podobných vztazích to tak asi funguje.. jakmile jde jen o popovídání, případně sex.. lidé se sladí i když cítí, že v reálném životě, by to prostě nešlapalo.. citace z malého prince mě taky dostala.. je to má nejoblíbenější kapitola :-) sem tam jí připomínám dětem.. máš v ní hodně fajn myšlenek.. bez zástěrek.. to se mi líbí.. bolest i radost, sebezapření..

můj pocit z tvé povídky? no, že kdyby to byla celá knížka, asi bych si jí se zaujetím přečetla.. ;)

Orionka: Já to tam všechno cítila, bylo to tam. Ale prostě by si to dle mého názoru zasloužilo víc a tak nějak mi něco říká, že na to máš. A kdo se bojí nesmí do lesa, taky se spousty věcí bojim, děsí mě, ale prostě zatnu zuby a jdu do toho (po hlavě obvykle) a napíšu to i kdybych měla zdechnout :-D Prostě to zkus, klidně jen pro sebe, když to půjde, půjde to, když ne vždycky to jde smazat, o nic přece nejde. Za to nic nedáš a kdyby to nešlo teď, půjde to jindy nebo jinde. ;-)

Máta: Moc děkuji za dlouhý komentář i za pochvalu. Já si taky uvědomuji, že jsem to až moc očesala a hlavně konec asi zbytečně utla, není to pořádně vysvětleno, nechávám čtenáři na domyšlení až moc. To všechno, co vypisuješ, tam je, ale spíš jenom v náznacích. Možná jsem se popisu scén i trochu bála, protože nevím, jestli bych to uměla... ale příště asi zkusím, děkuji za povzbuzení!

Taaak, jsem tu. :-)
Téma je bolavé a citlivé a závěr byl... ze života. Je zpracované dobře, zahrálo to na citlivou strunku, je tam hodně řečeno mezi řádky, o tom žádná, text pěkně plyne, nedrhne. V podstatě bych mohla být spokojená. Ale přesto si troufám tvrdit, že by z toho i ve formátu povídky šlo vytěžit ještě víc. Nebála bych se více přímé řeči, dialogů, konfrontací. Hodně toho co ty tam máš popsané "z venku" by šlo napsat přímým náhledem do situací: tu osamocenost, dialogy na internetu, emoce, očekávání, první setkání, jiskření mezi nimi, náznak nebo i celá milostná scéna, věkový rozdíl, vědomí že to všechno je vlastně špatně, střet sám se sebou, kontrast chalupa x domov, milenec x manžel (i jemu dát více prostoru, jak vypadaly chvíle, kdy byl doma? Jak se choval?). Konfrontace reality x snu, která z toho čiší od začátku do konce. Vtáhnout diváka do hlav postav nebo spíš ve formátu povídky jedné hlavní postavy, do myšlenek pocitů. :-). Pro mě by to byl koncept na román (ale já se ve vývoji milostných vztahů vyžívám) :-) Cítím v tom potenciál, který zůstal nevyužit, a věřím, že bys ho dokázala zpracovat.
Přesto to ale považuji za velmi dobrý kousek, umíš zapůsobit na čtenáře i takto. Takže ju, i v této podobě dobrá práce :-)

Dozor: To jsem ráda, díky za komentář.

No mě tvoje dílko prostě potěšilo! Je to neštěstí...

Yuuki: děkuji

dobrý dílko

Máta: Děkuji za přečtení i za zhodnocení. Jsem moc ráda, že se ti líbila :)

Tak jsem nakoukla. Ano, líbilo se mi to. Je to stručné, ale přesto emoce zůstávají pod povrchem, mezi řádky, ale jsou tam. Smutek, bezmoc, beznaděj a hned s nimi ruku v ruce otázky - Proč? Kde je chyba? Chyby jsou přeci vždycky na obou stranách nejen na jedné... Nebylo to všechno, co mu dali, moc?
Ta elipsa se zlodějem v podkroví byla povedená, uzavřela to do celku. Celkově to šlo přes zhutnění do hloubky, dotklo se mě to. Nemám co bych vytkla :-).